ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5476.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5476/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce doc. akad. arch. V. S. , zastoupeného JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1722/16, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody ve výši 1 406 720 156,85 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 167/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2013, č. j. 28 Co 531/2013-46, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 12. 2013, č. j. 28 Co 531/2013-46, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 11. 9. 2013, č. j. 23 C 167/2012-37, kterým byla odmítnuta žaloba o náhradu škody ve výši 1 406 720 156,85 Kč.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobce dovolání sám sepsal a podepsal dne 8. 4. 2014, soudu prvního stupně bylo doručeno dne 10. 4. 2014. Poté, co byl soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (č. l. 54), požádal žalobce, aby mu byl advokát ustanoven (č. l. 56). Žádost žalobce o ustanovení zástupce však byla soudem prvního stupně zamítnuta (usnesení soudu prvního stupně č. j. 23 C 167/2012-78) a usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti odvolací soud potvrdil (usnesení odvolacího soudu č. j. 28 Co 146/2015-89). Žalobce byl následně soudem prvního stupně znovu vyzván, aby si ve lhůtě patnácti dnů zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (usnesení soudu prvního stupně č. j. 23 C 167/2012-93).
Ve stanovené patnáctidenní lhůtě zaslal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce soudu plnou moc pro dovolací řízení a dovolání sepsané a podepsané zvoleným advokátem (č. l. 95 a 97). V dovolání podaném právním zástupcem je pouze uvedeno, že žalobce „odůvodňuje své dovolání shodně jako v podání učiněném … dne 10. 4. 2014“.
Podle ustanovení §241 o. s. ř. odst. 1 musí být dovolatel (až na výjimky uvedené v §241 o. s. ř.) zastoupen advokátem.
Podle ustanovení §241 odst. 4 musí být dovolání (opět s výjimkami uvedenými v §241) sepsáno advokátem.
Podle ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241.
Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Důvodová zpráva k novele občanského soudního řádu (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k §241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: „V ustanovení §241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“
Z ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu. K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5176/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2634/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 9/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2710/2015 a usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2565/2015).
Jak vyplývá z výše uvedeného, vzhledem ke změně právní úpravy není již použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje, popřípadě aby na dovolání podané samotným účastníkem odkázal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99).
Posuzované dovolání proto nesplňuje podmínku stanovenou v §241b odst. 3 věty první o. s. ř., neboť ve lhůtě pro podání dovolání nebylo advokátem doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného žalobce ze dne 8. 4. 2014 nelze vzhledem k ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nadto Nejvyšší soud upozorňuje, že podání ze dne 8. 4. 2014 sepsané samotným žalobcem neobsahuje zákonné náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. (vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání). Tento nedostatek náležitostí by musel vést k odmítnutí dovolání i v případě, že by Nejvyšší soud (nebýt ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř.) k podání samotného žalobce mohl přihlédnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu