ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5496.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5496/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 C 121/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2015, č. j. 19 Co 371/2015-621, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 9. 7. 2015, č. j. 4 C 121/2006-591, Okresní soud v Kutné Hoře odmítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření, kterým se žalobce domáhal provedení rekonstrukce jednání ze dne 16. 9. 1998 v č. j. výst. 1008/08 a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu řízení. Krajský soud v Praze napadeným usnesením změnil zamítavý výrok výše uvedeného usnesení tak, že řízení o návrhu žalobce na provedení rekonstrukce jednání zastavil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a rozhodl o postoupení návrhu žalobce Stavebnímu úřadu Čáslav.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce blanketním dovoláním ze dne 15. 10. 2015.
Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání odmítl.
Dovolatel sice není zastoupen advokátem ani nedoložil, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný podle §238 o. s. ř., není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k jeho zastavení podle §104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné podle §238 o. s. ř.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání není přípustné proti usnesení, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Dovolací soud proto dospěl k názoru, že proti usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné. Napadeným usnesením bylo rozhodnuto ve věci, ve které se dovolatel domáhal vydání předběžného opatření, tedy ve věci, na níž dopadá výjimka z přípustnosti stanovená v ustanovení §238 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu