ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5547.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5547/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně PhDr. H. P. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 100/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2014, č. j. 30 Co 395/2014-122, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 6. 2014, č. j. 31 C 100/2014-47, zamítl žalobu na zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé pod bodem I tak, že se konstatuje, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 171/2007 došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku ohledně částky 90 000 Kč s příslušenstvím potvrdil. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu č. j. 30 Co 395/2014-122 podala žalobkyně dovolání (č. l. 128), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí, a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání žalobkyně nebyla zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání. Žalobkyně současně s podáním dovolání požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů (č. l. 128).
Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely dovolacího řízení byl zamítnut (srov. usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 2. 2015, č. j. 31 C 100/2014-179, usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 3. 2015, č. j. 30 Co 98/2015-187, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 30 Cdo 3395/2015-202, kterým bylo dovolací řízení zastaveno).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 10. 2015, č. j. 31 C 100/2014-217, (žalobkyni doručeným dne 8. 10. 2015) vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 4. 11. 2014, č. j. 30 Co 395/2014-122, a současně žalobkyni poučil, že nebude-li do deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Podáním ze dne 8. 10. 2015 (č. l. 218) žalobkyně navrhla „přerušení dovolacího řízení do skončení řízení o ústavní stížnosti IV. ÚS 2884/15 a odklad právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3395/2015-202, proti kterému podala ústavní stížnost.“ Dále žalobkyně „opakovaně žádá o odklad právní moci napadeného rozsudku 30 Co 395/2014-122 dle ust. §243 písm. b) o. s. ř.“
Žalobkyně žádostí ze dne 19. 10. 2015 (č. l. 220) požádala soud prvního stupně o prodloužení lhůty stanovené usnesením č. j. 31 C 100/2014-217.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Žalobkyně při podání dovolání (č. l. 128) proti napadenému rozsudku odvolacího soudu nebyla zastoupena advokátem nebo notářem a neprokázala ani, že je osobou s právnickým vzděláním. Žalobkyně před uplynutím dovolací lhůty požádala, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů (č. l. 128). Dvouměsíční lhůta ke splnění podmínky uvedené v §241 o. s. ř. tedy žalobkyni začala znovu běžet až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (srov. §241b odst. 3 o. s. ř.). O žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů bylo rozhodnuto usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 3. 2015, č. j. 30 Co 98/2015-187, které bylo žalobkyni doručeno dne 2. 4. 2015, a které téhož dne nabylo právní moci. Žalobkyně ve dvouměsíční lhůtě od právní moci tohoto usnesení (poslední den lhůty 2. 6. 2015), a ostatně ani později, nesplnila podmínku stanovenou v §241 o. s. ř., a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
K návrhu žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu č. j. 30 Co 395/2014-122 (č. l. 218) Nejvyšší soud uvádí, že jej neshledal důvodným. Přitom platí, že neshledá-li dovolací soud důvodným návrh na odklad právní moci, nevydává zvláštní rozhodnutí, a to ani v souvislosti s rozhodnutím o dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4549/2014). Požaduje-li dále žalobkyně „přerušení dovolacího řízení do skončení řízení o ústavní stížnosti IV. ÚS 2884/15 a odklad právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3395/2015-202“, Nejvyšší soud dodává, že tato žádost se stala bezpředmětnou, neboť řízení o ústavní stížnosti bylo již skončeno, a to tak, že ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2884/15.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 20. května 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu