ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5589.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5589/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Jinonice Property Development a.s. , identifikační číslo osoby 27189864, se sídlem v Praze 5, Na Vidouli 1/1, zastoupené Mgr. Michalem Bedrnou, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 228/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 25 Co 132/2015-58, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 1 192 535 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež jí měla být způsobena při výkonu veřejné moci tím, že soudy v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 11/93 a v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 164/2005 posoudily shodnou předběžnou otázku rozdílně, a dospěly tak k vzájemně si odporujícím rozhodnutím. Žalobkyni v důsledku toho vznikla jednak škoda ve výši 1 065 625 Kč s příslušenstvím představovaná částí kupní ceny, kterou marně vynaložila na koupi pozemků, jichž se uvedená řízení týkala, a dále škoda ve výši 42 630 Kč s příslušenstvím a ve výši 53 280 Kč s příslušenstvím tvořená žalobkyní zaplacenými soudními poplatky v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 105 C 1/2011 a konečně škoda ve výši 31 169 Kč s příslušenstvím odpovídající nákladům řízení, které žalobkyně musela v tomtéž řízení nahradit protistraně.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 12. 2014, č. j. 23 C 228/2013-27, žalobu co do částky 1 192 535 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda je dána odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci v případě, že soudy při řešení předběžné otázky aplikují na zjištěný skutkový stav určitý právní předpis, avšak v jiném soudním řízení zahájeném později při řešení téže předběžné otázky použijí na stejnou skutkovou situaci jiný právní předpis, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, vyšel-li z toho, že pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, nikoliv z hlediska jeho odpovědnosti za nesprávný úřední postup. Jestliže rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno, nemůže být založena ani odpovědnost státu (srov. VOJTEK, Petr. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 147; k tomu dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že dle obsahu spisu žalobkyně nevyužila v zákonem stanovené lhůtě mimořádného opravného prostředku (dovolání) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 12. 2012, č. j. 105 C 1/2011-158, kterým byl zamítnut nárok žalobkyně na vrácení peněžitého plnění ve výši 1 065 625 Kč z neplatné kupní smlouvy. Otázka, zda dobrá víra JUDr. D. a v době uzavření kupní smlouvy s žalobkyní mohla být důvodem k nevydání bezdůvodného obohacení žalobkyni, tak nebyla podrobena dovolacímu přezkumu. Přitom právě skutečnost, že nedošlo k vydání toho, o co se JUDr. D. na úkor žalobkyně obohatil, měla být příčinou vzniku tvrzené škody.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu