ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5632.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5632/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce F. F. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 250 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 55/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2015, č. j. 39 Co 247/2015-165, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhal zaplacení 250 000 Kč jako odškodnění „na překlenutí své životní nouze“, jež byla dle jeho tvrzení zaviněna státem. Žaloba byla odmítnuta usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2014, č. j. 11 C 55/2014-143, jež bylo k odvolání žalobce potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2015, č. j. 39 Co 7/2015-151. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 6. 2015, č. j. 11 C 55/2014-157, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok I) a byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II).
Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, když poukázal v první řadě na skutečnost, že žalobce žádným způsobem nedoložil své tvrzené poměry. Nadto odvolací soud uvedl, že žádosti žalobce nemohlo být vyhověno ani z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva, když v žalobě neuvedl žádnou právně relevantní skutečnost, ze které by vyplýval jeho žalobní požadavek.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Usnesením ze dne 2. 12. 2015, č. j. 11 C 55/2014-170, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil ve stanovené lhůtě zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal dovolání. Pro případ nesplnění výzvy byl žalobce poučen, že Nejvyšší soud řízení o dovolání zastaví. V reakci na uvedenou výzvu žalobce pouze zopakoval žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, zástupce si však nezvolil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
V daném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když žalobce přes výzvu soudu prvního stupně, jež mu byla doručena do vlastních rukou dne 24. 4. 2015, své poměry nijak nedoložil. Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1589/2014).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu