ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5660.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5660/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce J. F. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Mgr. M. T. , soudního exekutora, Exekutorský úřad Plzeň – město, se sídlem v Plzni, Palackého nám. 28, zastoupeného Mgr. Renatou Václavikovou Tunklovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Františkánská 7, o náhradu škody a odškodnění nemateriální újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 2/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 72 Co 417/2014-143, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. února 2014, č. j. 23 C 2/2011-117, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu zaplacením úhrnné částky ve výši 2.106.125,- Kč, a dále náhrady škody ve výši 3.500.000,- Kč, jež měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 72 Co 417/2014-143, usnesení soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé co do částky 3.868.125,- Kč potvrdil, jinak, tj. ohledně částky 1.738.000,- Kč, v tomto výroku a dále ve výrocích o nákladech řízení rozsudek soudu prvního zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal (sám) žalobce, nezastoupen advokátem, dovolání, aniž by doložil potvrzení o právnickém vzdělání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. října 2015, č. j. 23 C 2/2011-181, doručeným žalobci dne 30. října 2015, vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení ve lhůtě deseti dnů a současně žalobce poučil o tom, že nebude-li předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) řízení zastaví.
Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolací řízení je třeba zastavit.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku pro některé fyzické osoby stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z obsahu podaného dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen, nebo že by sám měl právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své procesní nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu