ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5691.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5691/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce J. B. , zastoupeného JUDr. Jarmilou Nedoma, advokátkou se sídlem v Brně, Kounicova 10, proti žalované MIDESTA, s.r.o. , IČ 27685098, se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 112 C 55/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. července 2015, č. j. 70 Co 130/2015-77, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Brně (dále také „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. dubna 2015, č. j. 112 C 55/2015 - 63, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků z důvodu zjevně bezúspěšného uplatnění práva, a to nejen s ohledem na nemožnost uložit žalované povinnost zastavit exekuci, když k tomu slouží právní instrumenty v rámci exekučního řízení, k jehož vedení je žalovaná oprávněna z pozice věřitele z vykonatelného exekučního titulu, ale i pokud jde o povinnost zaplatit žalobci jím požadovanou částku, vznikla-li žalobci jakákoli újma v souvislosti s jím popsaným jednáním žalované, není to žalovaná, kdo by do jeho práv zasahoval neoprávněně.
Krajský soud v Brně (dále také „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. července 2015, č. j. 70 Co 130/2015-77, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a uvedl, že podání exekučního návrhu nemůže být ani podle Nejvyššího soudu neoprávněným zásahem do osobnostních práv. Odvolací soud shledal, že žaloba je nepřípustnou snahou žalobce o ingerenci soudu v řízení na ochranu osobnosti do exekučního řízení, nadto způsobem, který nerespektuje, že žalovaná coby oprávněná nemá sama kompetenci exekuci zastavit.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 13. srpna 2015, přičemž právní moci nabylo téhož dne.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 1. října 2015 včasné dovolání, ve kterém namítá, že se soudy nedostatečně vypořádaly s jeho argumentací, neboť v jeho případě se o bezúspěšné uplatňování práva nejedná. Dovolání pokládá za přípustné ve smyslu §237 o. s. ř. s ohledem na to, že napadené rozhodnutí podle dovolatele závisí na posouzení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, tedy, zda se v případě dovolatele jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Dovolatel se domnívá, že návrh na zastavení exekuce by měl být úspěšný a poukazuje též na to, že vzhledem ke své finanční tísni by mu postupem soudů byl odepřen přístup k soudní ochraně. Požaduje proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se mu přiznává osvobození od soudních poplatků.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly splněny předpoklady ustanovení §241 o.s.ř., a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby mohlo být dovolání v projednávané věci kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Dovolatel k přípustnosti dovolání uvádí, že předmětná právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Tato okolnost zakládající přípustnost dovolání neznamená, jak zřejmě dovolatel mylně usuzuje, že k založení přípustnosti dovolání postačí, domnívá-li se dovolatel, že předmětná právní otázka má být posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud. Má-li být právní otázka posouzena jinak, znamená to, že má být posouzena jinak, než jak ji v minulosti posoudil soud dovolací. Přípustnost je však založena pouze tehdy, ztotožní-li se dovolací soud s názorem dovolatele, a dospěje-li k názoru, že dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu má být přehodnocena. V předloženém dovolání však dovolatel vůbec neoznačuje předchozí rozhodnutí dovolacího soudu, která by měla být podle jeho názoru přehodnocena.
Dovolání žalobce v posuzované věci nikterak neoznačuje a ani nenastoluje takovou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit pozitivní úvahu o přípustnosti dovolání proti němu.
Protože dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu náležitosti vyžadované v ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. nenaplňuje, přičemž tuto vadu žalobce včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší soud toto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu