Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 02.05.2016, sp. zn. 30 Cdo 602/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.602.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.602.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 602/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobců a) S. B., b) Mgr. V. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 488 434,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 138/2011, o dovolání žalobce b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015, č. j. 58 Co 276/2015-84, takto: I. Dovolání žalobce b) se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem odvolací soud k odvolání žalobců v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo jednak zastaveno řízení o zaplacení škody ve výši 377 995,66 Kč s příslušenstvím a o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 380 000 Kč, jednak zamítnuta žaloba o zaplacení škody ve výši 488 434,34 Kč s příslušenstvím. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Takto soudy rozhodly o žalobě na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, která měla žalobcům podle jejich tvrzení vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudu v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 1754/98. Soudy neshledaly existenci předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, tj. existenci nesprávného úředního postupu (ani nezákonného rozhodnutí), vzniku škody a příčinné souvislosti. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce b), s doloženým právnickým vzděláním [§241 odst. 1 a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], včasným dovoláním. K dovolání se vyjádřila i žalobkyně a), která navrhla, aby dovolání žalobce b) bylo vyhověno. Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jeno. s. ř.“, dovolání pro vady odmítl. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3). Dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť dovolatel nevymezuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, důvod dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.), ani v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel toliko polemizuje s napadeným rozhodnutím, opakuje své dřívější argumenty a vytýká soudům vady řízení při provádění dokazování. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014). Dovolatel rovněž nevymezuje žádnou právní otázku, která by dle jeho názoru v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena či naopak byla rozhodována rozdílně. Účelem povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních odvolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). „Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou … v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky neplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13). K případným vadám řízení dovolací soud přihlíží dle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, pokud je dovolání přípustné. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 2. května 2016 Mgr. Vít Bičák pověřený člen senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/02/2016
Spisová značka:30 Cdo 602/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.602.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odpovědnost státu za škodu
Vady podání
Dotčené předpisy:§241a o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-07-02