ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.737.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 737/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce K. N., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 217/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, č. j. 30 Co 63/2015, 30 Co 64/2015-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení byla náhrada škody a nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout tím, že Policie České republiky nepostupovala zákonným způsobem při vyřízení podání žalobce.
Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně, kterým (ve spojení s doplňujícím rozsudkem) byla zamítnuta žaloba, „aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč za každý den počínaje březnem 2012 do doby, než bude vzniklý stav a jeho následky odstraněny, alternativně, pokud k nápravě nedojde, částku 2 500 000 Kč a aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci zadostiučinění za nemateriální újmu ve výši 2 000 Kč za každý den počínaje 30. 3. 2012 do doby, než bude vzniklý stav a jeho následky odstraněny, alternativně 2 000 000 Kč“. Rovněž potvrdil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých podáním ze dne 3. 4. 2012 žalobce Policii ČR požádal o zjednání nápravy, když uvedl, že je majitelem bytové jednotky a že dne 30. 3. 2012 byla zvenku v těsném dotyku na stávající okna bytu žalobce pevně instalována plastová okna, čímž byla snížena světelnost vnitřního prostoru bytu, byt nelze větrat a v důsledku toho ani obývat, neboť plastová okna není možné zevnitř ani zvenku otevřít. Žalobce požádal o prošetření této situace, ve které spatřoval naplnění skutkové podstaty §208 a dalších trestního zákoníku, a žádal o zjednání nápravy. Policie ČR uložila podání žalobce dne 18. 5. 2012 bez dalšího opatření s tím, že se jedná svou povahou a charakterem o občanskoprávní věc.
Podle odvolacího soudu postupem Policie ČR nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, proto není dána odpovědnost žalované za tvrzenou škodu ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), když odvolací soud poukázal na subsidiární charakter trestního práva, „z čehož vyplývá, že trestněprávní ochrana je na místě jen tehdy, pokud k ochraně nepostačují prostředky jiných právních odvětí, zejména práva správního, občanského, rodinného, obchodního apod.“
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, který prokázal své právnické vzdělání, včasným dovoláním, a to v celém rozsahu.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dovolání jako nepřípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť vyřešení otázky hmotného práva, zda stát odpovídá za postup policejního orgánu, nedojde-li přes nesouhlas oznamovatele k zahájení úkonů trestního řízení, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle které rozhodnutím či postupem policejního orgánu, který není nezávislým a nestranným soudem a v rozsahu své kompetence není ani jiným orgánem ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), nemůže být ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny a zákona č. 82/1998 Sb. založen vztah mezi státem a osobou, která se údajnou trestnou činností třetích osob cítí dotčena, neboť policejní orgán nerozhoduje o právu poškozeného a ani jeho postupem nemůže být do práva poškozeného zasaženo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4578/2015 a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2715/2013; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
Přípustnost dovolání nemohou založit ani namítané vady řízení, neboť podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Tento předpoklad v posuzované věci naplněn není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. 7. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu