ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.747.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 747/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce prof. akad. mal. M. M. , zastoupeného JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360/47, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 10 553 295 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 407/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. 20 Co 240/2015 - 147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení bylo zaplacení částky 10 553 295 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody (představované doplatkem nákladů právního zastoupení v částce 25 200 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 97 Kč za pozdní částečnou úhradu žalované, ušlým ziskem ze zaměstnání v částce 167 998 Kč a ze samostatné výdělečné činnosti v částce 360 000 Kč) a nemajetkové újmy (10 000 000 Kč) vzniklé žalobci v důsledku nezákonného trestního stíhání (usnesení o zahájení trestního stíhání). Trestní stíhání bylo vedeno u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 104 T 54/2012, přičemž odvolací soud nynějšího žalobce zprostil obžaloby.
Napadeným rozsudkem odvolací soud k odvolání žalobce a žalované (výrokem I) zrušil vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně ohledně 8,05% úroku z prodlení z částky 97 Kč od 8. 10. 2013 do zaplacení a v tomto rozsahu řízení zastavil, (výrokem II) změnil vyhovující výrok I ohledně částky 25 200Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 8. 10. 2013 do zaplacení tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, (výrokem III) vyhovující výrok II potvrdil co do částky 80 000 Kč s příslušenstvím a změnil co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, (výrokem IV) potvrdil výrok III o zamítnutí žaloby v částce 10 327 998 Kč s příslušenstvím a (výrokem V.) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalobě tak bylo vyhověno co do částky 80 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy a částky 97 Kč jako úroku z prodlení z částky vyplacené žalovanou v rámci předběžného projednání na náhradu nákladů právního zastoupení.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků III, IV a V napadl žalobce, zastoupený advokátkou, včasným dovoláním.
Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání pro vady odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2).
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014).
Dovolatel v dovolání obsáhle rekapituluje svá skutková tvrzení o průběhu trestního řízení a vyjadřuje nesouhlas se skutkovým stavem, z něhož napadené rozhodnutí vychází, jakož i s výší zadostiučinění, avšak posuzované dovolání trpí nedostatkem nutných náležitostí dovolání spočívajícím v tom, že dovolání neobsahuje vymezení, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Tato vada, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyla žalobcem v zákonné lhůtě odstraněna (§241b odst. 3 o. s. ř.).
K zákonnému požadavku vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se vyjádřil i Ústavní soud např. v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde vysvětlil, že: „(…) novelizace občanského soudního řádu (zákon č. 404/2012 Sb., který zavedl nově povinnost pro dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění přípustnosti dovolání) řešila přetížení Nejvyššího soudu neúměrným množstvím podaných dovolání v občanskoprávních a obchodních věcech, které Nejvyšší soud nestíhal v přiměřené lhůtě vyřizovat. Novela chtěla reagovat i na to, že ‚velmi často se objevují případy, kdy kvalita dovolání sepisovaných advokáty je na opravdu nízké úrovni. Nejčastěji se jedná o dovolání, v nichž advokáti zaměňují ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání s dovolacími důvody...‘ (viz důvodová zpráva k zákonu č. 404/2012 Sb.). Z toho plyne, že záměrem novely (v podobě vytvoření příslušné nové náležitosti dovolání) byla regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá. To v konečném důsledku může snížit finanční náklady potenciálních dovolatelů za dovolací řízení. Konečně smyslem zakotvení této nové obligatorní náležitosti může být i urychlení dovolacího řízení, protože důsledně vzato je Nejvyššímu soudu advokátem dovolatele interpretována jeho vlastní judikatura, což může Nejvyššímu soudu práci ulehčit (byť tím nebude vázán).“
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2016
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu