ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.787.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 787/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Ing. J. H. , zastoupeného Ladislavem Ejemem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Eliášova 998, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 72 818 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 391/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. 28 Co 272/2015-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba s návrhem, aby žalovaná žalobci zaplatila částku 72 818 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 23. 10. 2014 do zaplacení, zamítá. Současně žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 900 Kč.
Takto odvolací soud rozhodl k odvolání žalobce i žalované proti částečně vyhovujícímu a částečně zamítavému rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci o zaplacení uvedené částky jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), která měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 301/2009.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dílem jako nepřípustné a dílem pro vady.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Vytýká-li dovolatel napadenému rozhodnutí s odkazem na citovanou judikaturu dovolacího soudu, že při aplikaci §31a odst. 1 OdpŠk „musí soudy poskytnout nápravu v rozsahu, v němž by byla poskytnuta ESLP za současného přihlédnutí ke kritériím, které ESLP považuje za významná a hodnotil by za dostačující,“ pak tím přípustnost dovolání založit nemůže, neboť na aplikaci ustanovení §31a OdpŠk a stanovení odpovídající (přiměřené) formy zadostiučinění napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nezáviselo. Odvolací soud totiž své zamítavé rozhodnutí postavil na závěru, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená, tudíž v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.
Se závěrem odvolacího soudu, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu podle §13 OdpŠk spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, sice dovolatel rovněž vyjadřuje nesouhlas, avšak ve vztahu k tomuto závěru odvolacího soudu trpí dovolání vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, když dovolatel ve smyslu §241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř. především nevymezuje předpoklady přípustnosti.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014). Obdobně je nutno označit (rozdílnou) rozhodovací praxi dovolacího soudu, spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že je právní otázka „dovolacím soudem rozhodována rozdílně.“
Konečně přípustnost dovolání ve věci samé nemůže ve smyslu §237 o. s. ř. dovolatel založit ani tím, že polemizuje se skutkovými závěry, z nichž napadené rozhodnutí vychází, už jenom proto, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, rovněž neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. 6. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu