ECLI:CZ:NS:2016:30.ND.134.2016.1
sp. zn. 30 Nd 134/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Ing. F. K. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ukrajinská 728/2, proti žalované JUDr. Z. P. , advokátce se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, insolvenční správkyni dlužníka Czech Accounting Services s.r.o., v likvidaci, identifikační číslo osoby 25657631, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o zaplacení 673 188 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 67/2016, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 67/2016 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Žalobou došlou dne 5. 2. 2015 Obvodnímu soudu pro Prahu 6 se žalobce domáhá na žalované zaplacení 673 188 Kč s příslušenstvím jako náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru (v částce 538 600 Kč s příslušenstvím) a jako odstupného (v částce 134 588 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 8 C 49/2015-40, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu ve Zlíně jako soudu příslušnému s odůvodněním, že dle §85 odst. 4 o. s. ř. je pro určení obecného soudu insolvenčního správce při výkonu jeho funkce rozhodující jeho sídlo. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodl usnesením ze dne 27. 1. 2016, č. j. 23 Co 25/2016-49, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Podáním ze dne 24. 3. 2016 žalobce navrhl, aby věc podle §12 odst. 2 a 3 o. s. ř. byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Návrh odůvodnil tím, že předmětem řízení je žalobcův pracovněprávní nárok proti žalované jako insolvenční správkyni úpadce. Žalovaná má v obvodu Okresního soudu ve Zlíně umístěné sídlo, nicméně současně má i provozovnu v obvodu Městského soudu v Praze. Zápis této provozovny umožnil, aby žalovaná byla ustanovena insolvenčním soudem správkyní úpadce Czech Accounting Services s.r.o., v likvidaci. Vzdálenost bydliště žalobce od Okresního soudu ve Zlíně je značná a nelze předpokládat, že věc bude vyřízena při prvním jednání. Z hlediska hospodárnosti řízení je nepochybně příznivější varianta, při které by věc projednával soud se sídlem v obvodu Městského soudu v Praze, neboť všechny potenciálně dotčené orgány jsou s ohledem na sídlo úpadce umístěny v Praze a rovněž případní svědci mají většinou bydliště v Praze či v jejím okolí. Vyhověním návrhu by rovněž došlo ke snížení nákladů právního zastoupení na straně žalobce. Po žalované lze přitom z profesního hlediska spravedlivě požadovat, aby akceptovala místní příslušnost soudu v obvodu Městského soudu v Praze, neboť má v obvodu Městského soudu v Praze provozovnu a vykonává zde činnost insolvenční správkyně. Taktéž všechna dosavadní řízení týkající se pracovního poměru žalobce a nároků z něho vyplývajících byla vedena před Obvodním soudem pro Prahu 1.
Žalovaná s návrhem žalobce na přikázání věci nesouhlasila, neboť dle jejího názoru je věc pravomocně rozhodnuta.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odst. 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Nejvyšší soud návrh žalobce projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, a pro jejíž určení jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení řízení (§11 odst. 1 o. s. ř.), je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné předpoklady, zasáhne tím do ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
K přikázání věci jinému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 30 Nd 399/2015).
Skutečnost, že bydliště účastníka je vzdáleno od procesního soudu, je poměrně běžného charakteru a sama důvod k delegaci nezakládá. V projednávané věci ovšem nelze zcela odhlédnout od skutečnosti, že spor je veden o nároky, jejichž základ lze spatřovat v pracovním poměru mezi žalobcem a úpadcem, jehož sídlo se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1. S ohledem na uvedenou skutečnost lze předpokládat, že případné dokazování bude možno provést hospodárněji a rychleji u navrhovaného soudu. Rovněž nelze opomenout, že žalobce byl usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 3. 2016, č. j. 36 C 67/2016-64, v celém rozsahu osvobozen od soudních poplatků, k čemuž lze přistoupit jen při zjištění zvlášť závažných důvodů. Za daných okolností by vedení řízení u Okresního soudu ve Zlíně mohlo vytvářet pro žalobce překážku v uplatňování práv.
Jak Nejvyšší soud uvedl např. v usnesení ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 5 Nd 74/2001, usnesení ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Nd 111/2012, či usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 28 Nd 235/2012, úvaha o vhodnosti delegace musí zahrnovat i posouzení poměrů účastníků tak, aby některý z nich nebyl rozhodnutím o navrhované delegaci (ať už pozitivním, nebo negativním) nápadně znevýhodněn v přístupu k soudu a v možnosti uplatňovat zde svá práva. V tomto porovnání bylo třeba přihlédnout na straně žalované ke skutečnosti, že tato má, jak vyplývá z výpisu ze seznamu insolvenčních správců, provozovnu v obvodu Městského soudu v Praze, a je tedy ve smyslu §5a zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla a provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně, povinna v dané provozovně zajišťovat činnosti stanovené insolvenčním zákonem. Z uvedeného pak vyplývá, že jestliže je žalovaná schopna vykonávat činnost v obvodu Městského soudu v Praze, nemůže pro ni přikázání věci navrhovanému soudu představovat nápadné znevýhodnění v přístupu k soudu. Konečně důvod uváděný žalovanou ve vyjádření k návrhu, podle něhož je řízení již pravomocně skončeno, je ve zjevném rozporu s obsahem procesního spisu.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jsou splněny a návrhu vyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu