ECLI:CZ:NS:2016:30.ND.135.2016.1
sp. zn. 30 Nd 135/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně ALTEA EUROPE spol. s r. o., IČ 27659577, se sídlem v Praze 1, U Lužického Semináře 114/46, proti žalovaným 1/ S. L., zastoupenému Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo náměstí 2, a 2/ att firm, s. r. o , IČ 28495144, se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, o 48 000 Kč s příslušenstvím (návrh na vydání směnečného platebního rozkazu), vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 56/2015, o návrhu žalovaného 1/ na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 56/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) návrh žalovaného 1/, aby věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 7 Cm 56/2015, byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě.
První žalovaný dne 16. 12. 2016 podal návrh na delegaci vhodnou, v němž uvedl, že předpoklady příslušnosti Městského soudu v Praze byly založeny uměle a účelově tím, že byla směnka padělána dodatečným připojením podpisu avala - druhé žalované. Tím byl pro žalobkyni vytvořen předpoklad pro to, aby mohla spor žalovat u Městského soudu v Praze. Dále se první žalovaný ve svém podání věnoval skutkovým tvrzením, která se vztahují k řízení o meritu věci.
Žalobkyně se k návrhu žalovaného nevyjádřila.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Úvaha soudu, rozhodujícího o delegaci, musí přitom zahrnovat i dosavadní výsledky řízení; delegace zpravidla nebude vhodná např. v případech, kdy příslušný soud již provedl podstatnou část dokazování. Přikázání věci by proto mělo přicházet v úvahu jen v závažných případech, které takovýto zásah do zákonem stanovené příslušnosti soudů odůvodňují.
Důvod pro postup podle §12 odst. 2 o. s. ř., který uvedl žalovaný, neshledal Nejvyšší soud postačujícím, jelikož první žalovaný argumentuje zejména nekalým jednáním žalobkyně a množstvím dalších řízení zahájených u jiných krajských soudů. Nepředložil však tvrzení ani důkazy, proč by se s těmito skutkovými námitkami nemohl vypořádat Městský soud v Praze. Pouhá skutečnost, že žalovaný či v úvahu přicházející svědci (jež žalovaný k prokázání svých tvrzení v řízení navrhl k výslechu) mají bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě, takovouto závažnou okolnost nepředstavuje. Navíc první žalovaný jako svou korespondenční adresu uvádí mimo území České republiky.
Příslušnost k projednání věci Městským soudem v Praze se opírá o §84 o. s. ř., tedy o místo sídla jednoho z žalovaných. Z obsahu podání prvního žalovaného ani spisu nevyplývá (a první žalovaný ostatně ani netvrdí), že by zde byly dány okolnosti, pro něž by byl dán závěr o tom, že u Krajského soudu v Ostravě by věc byla rychleji a hospodárněji projednána, popř. že by byly dány takové mimořádné poměry účastníků řízení, jež by takový závěr opodstatňovaly.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud tudíž neshledal existenci takových závažných okolností, jež by odůvodňovaly přikázání věci jinému než dosavadnímu příslušnému soudu. Návrhu žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, proto Nejvyšší soud nevyhověl (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu