ECLI:CZ:NS:2016:30.ND.237.2016.1
sp. zn. 30 Nd 237/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně STAVMAT STAVEBNINY Rudná, s. r. o., identifikační číslo osoby 479 15 145, se sídlem v Rudné, Pod Můstkem 884, zastoupené JUDr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Majakovského 10, proti žalované J. B., o 854 195 Kč s příslušenstvím (návrh na vydání směnečného platebního rozkazu), vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 124/2014, o návrhu žalované 2/ na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 124/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) návrh žalované 2/, aby věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 14 Cm 124/2014, byla přikázána Krajskému soudu v Brně.
Druhá žalovaná dne 31. 5. 2016 podala návrh na delegaci vhodnou. Příslušnost Krajského soudu v Praze byla dána výběrem žalobce na základě §87 písm. e) o. s. ř. Žalovaná namítá, že sídlo „žalovaného 1/“ (pravděpodobně je myšlen žalobce) v Rudné je pouze formální a fakticky kauzu řeší jiná pobočka žalobce, k čemuž nasvědčuje i skutečnost, že sídlo právního zástupce žalobce je v Jihlavě. Delegace ke Krajskému soudu v Brně by pro žalobce neměla představovat žádnou újmu či komplikaci, jelikož vykonává svou činnost na celém území ČR, naopak vedení soudního řízení a dokazování v místě formálního sídla žalovaného 1/ (pravděpodobně je myšlen žalobce) by bylo nehospodárné a neekonomické, zejména z důvodu komplikovaného zajištění osobní účastni žalované 2/ u soudního jednání.
Žalobkyně se k návrhu žalované 2/ vyjádřila nesouhlasně, neboť její sídlo v Rudné je celorepublikovou centrálou, která spravuje a řeší pohledávku za žalovanou 2/. Žalobce má za to, že nelze přijmout závěr, že by přikázaný soud projednal věc rychleji a hospodárněji. Zároveň odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu v obdobné problematice.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Úvaha soudu, rozhodujícího o delegaci, musí přitom zahrnovat i dosavadní výsledky řízení; delegace zpravidla nebude vhodná např. v případech, kdy příslušný soud již provedl podstatnou část dokazování. Přikázání věci by proto mělo přicházet v úvahu jen v závažných případech, které takovýto zásah do zákonem stanovené příslušnosti soudů odůvodňují.
Příslušnost k projednání věci Krajským soudem v Praze se opírá o §87 písm. e) o. s. ř., který přiznává právo žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného soud, v jehož obvodu je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky. Z obsahu podání žalované 2/ ani spisu nevyplývá (a žalovaná 2/ to ostatně ani netvrdí), že by zde byly dány okolnosti, pro něž by byl dán závěr o tom, že u Krajského soudu v Brně by věc byla rychleji a hospodárněji projednána, popř. že by byly dány takové mimořádné poměry žalované 2/, jež by takový závěr opodstatňovaly. Hospodárnější by bylo projednání věci u Krajského soudu v Brně primárně pro žalovanou 2/, ona sama však netvrdí svoji špatnou majetkovou situaci. V konečném důsledku argumenty přednesené žalovanou 2/ neobstojí v porovnání se zásadou zákonného soudce, jejíž prolomení žalobkyně 2/ žádá. Skutečnosti, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 32 Nd 378/2014).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud tudíž neshledal existenci takových závažných okolností, jež by odůvodňovaly přikázání věci jinému než dosavadnímu příslušnému soudu. Návrhu žalované 2/ na přikázání věci Krajskému soudu v Brně, proto Nejvyšší soud nevyhověl (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu