ECLI:CZ:NS:2016:30.ND.29.2016.1
sp. zn. 30 Nd 29/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce MUDr. M. B. , zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátu, K. Sliwky 126/18, proti žalovaným 1) Fakultní nemocnici Ostrava , IČ 00843989, se sídlem v Ostravě-Porubě, 17. listopadu č. 1790 a 2) Nemocnici Na Bulovce, IČ 00064211, se sídlem v Praze 8, Budínova 2, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/28, za vedlejší účasti na straně první žalované České pojišťovny a.s., IČ 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o zaplacení částky 5.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 488/2014, o návrhu vedlejší účastnice na straně první žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 488/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou ze dne 17. prosince 2014 u Obvodního soudu pro Prahu 8 náhrady škody, která mu měla vzniknout postupem non lege artis ze strany obou žalovaných.
Vedlejší účastnice na straně první žalované navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Ostravě, neboť je přesvědčena o tom, že projednání věci tímto soudem bude ekonomicky výhodnější, protože jak žalobce, tak i první žalovaná a svědci, kteří by byli předvoláni, mají dostupnější soud v Ostravě.
Žalobce s návrhem na delegaci nesouhlasil, první a druhá žalovaná se k návrhu nevyjádřily.
Podle §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený soudu, u něhož se řízení vede (Obvodnímu soudu pro Prahu 8) a Okresnímu soudu v Ostravě, jemuž má být věc podle návrhu přikázána (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu výše citovaného ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172). Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 8 je k projednání věci místně příslušný (§84, §11 odst. 1 a §11 odst. 2 o.s.ř.).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle názoru Nejvyššího soudu však skutečnosti uváděné v návrhu na delegaci není možno považovat za natolik významné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště nebo sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Nd 190/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Nd 152/2014). Nelze také pominout, že v řízení lze využít institut dožádání podle §39 o.s.ř. Okolnosti uváděné vedlejší účastnicí na straně první žalované tak nelze považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř., neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 8.
Nejvyšší soud rovněž při úvahách o možném postupu podle §12 odst. 2 o.s ř. nemohl přehlédnout nesouhlasné stanovisko žalobce, který na projednání věci Obvodním soudem pro Prahu 8 trvá.
Nejvyšší soud proto návrhu vedlejší účastnice na straně první žalované nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. Okresnímu soudu v Ostravě nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu