ECLI:CZ:NS:2016:30.ND.384.2015.1
sp. zn. 30 Nd 384/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka, ve věci žalobkyně Actor´s Runway Agency, s. r. o., IČ 27609952, se sídlem v Praze 2, Mánesova 1027/37, zastoupené JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem se sídlem v Praze 5, U hrušky 63/8, proti žalované FARBYKA, s. r. o., IČ 35831901, se sídlem v Bratislavě, Račianska 109/C, Slovenská republika, o zaplacení částky 79 000 EUR a 3 790 116,50 Kč s příslušenstvím, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Žalobu Runway Agency, s. r. o., o zaplacení částky 79 000 EUR a 3 790 116,50 Kč s příslušenstvím proti žalované FARBYKA, s. r. o., projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 24. 11. 2015, doručeným Nejvyššímu soudu České republiky dne 2. 12. 2015, žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) určil, který místně příslušný soud projedná a rozhodne věc označenou v záhlaví tohoto usnesení. K návrhu žalobkyně připojila žalobu ze dne 24. 11. 2015, v níž se po žalované domáhá zaplacení částky 79 000 EUR a 3 790 116,50 Kč s příslušenstvím, a to na základě Koprodukční smlouvy o podmínkách výroby a exploatace filmu „Poslední děti z Aporveru“ ze dne 19. 11. 2009 (dále jen „Koprodukční smlouva“), uzavřené mezi žalobkyní, žalovanou a společností endorfilm s. r. o., IČ 27187918, se sídlem v Praze 4, Přímětická 1187/4. Dodatkem č. 1 ke Koprodukční smlouvě přestala být společnost endorfilm s. r. o. účastníkem smlouvy a veškerá práva a povinnosti z předmětné smlouvy byly sjednány mezi žalobkyní a žalovanou.
Pravomoc českých soudů dovozuje žalobkyně z ustanovení článku 13 odst. 1 Koprodukční smlouvy, v němž bylo sjednáno, že smlouva se řídí právem České republiky a spory z této smlouvy rozhodují výlučně české soudy. Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud k projednání a rozhodnutí věci určil jako místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 2, eventuálně Městský soud v Praze.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout.
Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je třeba přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států.
Vzhledem k tomu, že návrh na určení příslušnosti byl Nejvyššímu soudu doručen dne 2. 12. 2015, postupoval Nejvyšší soud podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“ (srov. článek 66 odst. 1 nařízení Brusel I bis, podle něhož se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. 1. 2015 nebo po něm).
Podle článku 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tatodohoda o příslušnosti musí být uzavřena:
a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením;
b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo
c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.
V článku 13 odst. 1 předmětné Koprodukční smlouvy bylo sjednáno, že spory z této smlouvy rozhodují výlučně české soudy. Vzhledem k tomu, že nejde o věc výlučné mezinárodní příslušnosti podle článku 24 nařízení Brusel I bis, a strany si sjednaly mezinárodní příslušnost českých soudů postupem předvídaným v článku 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, Nejvyšší soud uzavřel, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky je dána.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. platí, že proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle §86 odst. 3 o. s. ř. platí, že proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh nazahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.
V dané věci podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí, neboť žalovaná, jež je obchodní společností se sídlem na Slovensku, nemá v České republice umístěn podnik či organizační složku podniku (§86 odst. 3 o. s. ř.) a z obsahu spisu nevyplývá, že by měla v České republice majetek (§86 odst. 2 o. s. ř.). V projednávané věci přitom nejsou splněny ani podmínky pro místní příslušnost na výběr danou (§87 o. s. ř.) či výlučnou (§88 o. s. ř.).
Jelikož jde o spor, který nespadá do věcné příslušnosti krajských soudů (§9 odst. 2 o. s. ř.), je dána věcná příslušnost soudů okresních.
Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně, a který žalobkyně k projednání věci navrhuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu