ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.2067.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 2067/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Nemocnice Valtice s. r. o. , se sídlem ve Valticích, Klášterní 1150, identifikační číslo osoby 63488329, zastoupené Mgr. Tomášem Danielem, advokátem se sídlem v Břeclavi, 17. listopadu 48/28, proti žalované Dům zdraví Mikulov, s. r. o. , se sídlem v Mikulově, Svobody 2, identifikační číslo osoby 46979557, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, ml., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, o zaplacení částky 1 590 075 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36/6 Cm 89/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2015, č. j. 8 Cmo 360/2015-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2 142 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 10. 2015, č. j. 36/6 Cm 89/2011-85, zastavil řízení o zaplacení částky 1 590 075 Kč s příslušenstvím (výrok I.), nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 52 840 Kč žalobkyni (výrok III.).
K odvolání žalované proti výroku o náhradě nákladů řízení Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 36 300 Kč (první výrok), dále uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 9 256,50 Kč (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podala žalobkyně dovolání s odkazem na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, nebo že potvrdí výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně.
Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně zamítnout, a požaduje náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení, není vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byla žalobkyně zavázána za řízení před soudem prvního stupně (36 300 Kč) a za odvolací řízení (9 256,50 Kč) nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Na tom nemůže nic změnit ani poučení odvolacího soudu, že dovolání je - za splnění předpokladů stanovených v §237 o. s. ř. - přípustné, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 tamtéž).
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 26. 7. 2016
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu