ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.2173.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 2173/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, proti žalované Ing. arch. J. Ž., o zaplacení částky 34 301,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 114/2010, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, č. j. 25 Co 237/2015-259, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 11. 2015, č. j. 25 Co 237/2015-267, takto:
I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, č. j. 25 Co 237/2015-259, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 11. 2015, č. j. 25 Co 237/2015-267, směřující proti té části výroku, kterou odvolací soud zrušil rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., se odmítá .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolací řízení zastavuje .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze zrušil rozsudek pro zmeškání ze dne 22. 4. 2013, č. j. 11 C 114/2010-125, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 5. 2013, č. j. 11 C 114/2010-147, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 uložil žalované zaplatit částku 31 959,43 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zastavil řízení co do částky 2 342,05 Kč a části příslušenství (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž obsáhle popisuje svou tíživou finanční a osobní situaci, důvody nespokojenosti s činností soudem ustanovených zástupců a nesouhlasí s odůvodněním napadeného rozhodnutí, které předjímá možnost situace, že může být zbavena svéprávnosti, a to úplně či částečně, zpětně k datu soudního jednání dne 22. 4. 2013, a žádá o nové odůvodnění zrušení rozsudku pro zmeškání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází - ve smyslu ustanovení §243c odst. 3 a §218 písm. b) o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněn jen ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v témže časopise číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v témže časopise číslo 12, ročník 2000, pod číslem 138).
Zrušil-li odvolací soud dovoláním napadeným usnesením rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, nemohla být žalované způsobena žádná újma na jejích právech, neboť došlo ve vztahu k ní ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu, který pro ni byl nepříznivý. Přitom dovolatelka nebrojí, že odvolací soud měl rozhodnout jinak, a dovolání jen proti důvodům rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné (srov. §236 odst. 2 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání podal někdo, kdo k jeho podání nebyl oprávněn, Nejvyšší soud je v rozsahu, v němž směřovalo proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byl zrušen rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., aniž ve věci nařizoval jednání (srov. ustanovení §243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (srov. ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř.), podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním směřujícím proti napadenému usnesení v rozsahu, kterým odvolací soud zrušil rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně ve výroku II.
Žalovaná podala dovolání, aniž by byla zastoupena advokátem nebo sama měla právnické vzdělání. Usnesením ze dne 11. 3. 2016, č. j. 11 C 114/2010-290, doručeným dne 19. 3. 2016, soud prvního stupně vyzval žalovanou, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta, neprokáže-li, že má sama právnické vzdělání, a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Současně ji poučil o následcích nesplnění výzvy. Ke zhojení nedostatku povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení přes řádnou výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo.
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalované ve zbývajícím rozsahu podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. pro nesplnění podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení (srov. ustanovení §241 o. s. ř.) zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2016
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu