ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.2970.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 2970/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Ĺubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, PSČ 603 00, proti žalovanému V. S. , zastoupenému JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Strossmayerovo náměstí 977/2, PSČ 170 00, o zaplacení částky 181 729 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 202/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 25 Co 29/2016-177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10 502,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v prvé řadě v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky „kdy je nutné nebo žádoucí nechat vypracovat soudem revizní znalecký posudek“ a dále otázky „jakým způsobem mají být hodnoceny předložené důkazy podle zásady volného hodnocení důkazů, neboť odvolací soud nenechal vypracovat revizní znalecký posudek, ačkoliv v řízení vyvstala pochybnost o správnosti provedeného znaleckého posudku“.
Dovolání přípustné není.
Při řešení první dovolatelem vymezené otázky procesního práva se odvolací soud od dovolatelem označené ani od jiné příslušné judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. V dovolatelem označeném rozsudku ze dne 17. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, Nejvyšší soud vysvětlil, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být jistě vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku znalce, vypracovaného mimo řízení, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné. V souzené věci odvolací soud důvody k pochybnostem o správnosti znaleckého posudku neshledal – jeho závěry vyhodnotil jako úplné a přesvědčivé, a to (v souladu s §132 o. s. ř.) i s přihlédnutím k výpisu z evidenční karty řidiče, podle níž žalovaný je osobou opakovaně překračující nejvyšší dovolenou rychlost v obci.
Druhá z vymezených otázek není otázkou procesního práva řešenou odvolacím soudem ve smyslu §237 o. s. ř. Odvolací soud takovou otázku neřešil a řešit neměl důvod. Dovolatel tu nečiní nic jiného, než že vytýká odvolacímu soudu pochybení při hodnocení důkazů, tedy procesní vadu nezahrnující řešení otázky procesního práva. Procesní pochybení nezahrnující řešení otázky procesního práva přípustnost dovolání nezakládá, i kdyby se ho soud skutečně dopustil. K vadám řízení dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Nad rámec uvedeného lze pak poznamenat, že výtka dovolatele zcela zjevně neodpovídá obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve výrocích pod body II a IV, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy nižších stupňů, ve vztahu k těmto výrokům však na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a jeho důvodu zcela rezignoval. Tento nedostatek obligatorní náležitosti dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), již uplynula (§57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení v příslušném rozsahu, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 11. 2016
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu