ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3834.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 3834/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové , advokátky se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, jako insolvenční správkyně dlužnice GSMobile Group, a. s., identifikační číslo osoby 26 46 59 31, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému J. V. , zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Bürgerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, o zaplacení částky 1 242 411 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 31/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2015, č. j. 8 Cmo 82/2015-149, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze změnil usnesení ze dne 7. ledna 2015, č. j. 44 Cm 31/2010-129, kterým Krajský soud v Plzni zamítl návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání vydaného Krajským soudem v Plzni dne 7. ledna 2013, č. j. 44 Cm 31/2010-52, tak, že tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně pro nedůvodnost zamítnout.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 32 Cdo 3677/2013, které je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách, a kterým dovolací soud v této věci zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že zjištěný skutkový stav neumožňoval přijmout právní závěr o splnění předpokladů podle ustanovení §153b odst. 4 o. s. ř. k vyhovění návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, protože odvolací soud se spokojil jen se zjištěním, že zástupkyně žalovaného se podrobila ošetření, ale kdy se tak stalo a zda zdravotní obtíže, které vyvolaly potřebu ošetření a zabránily zástupkyni žalovaného účastnit se prvního jednání ve věci, byly takového charakteru, že bránily i tomu, aby včas omluvila svou neúčast při jednání, odvolací soud nezjistil. Odvolací soud se v novém rozhodnutí od tohoto rozhodnutí dovolacího soudu neodchýlil, neboť doplnil skutkový stav tak, že zdravotní indispozice právní zástupkyně žalovaného byla bezprostředně před předmětným jednáním takové intenzity, že vylučovala možnost včasné omluvy neúčasti na nařízeném jednání, tím spíše pak účast u jednání, a proto změnil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil rozsudek pro zmeškání a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání tak není dán.
Odkazuje-li dovolatelka na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2001, sp. zn. 26 Cdo 361/2001, a ze dne 2. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1681/2004, Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že odvolací soud se od závěrů vyslovených v těchto rozhodnutích neodchýlil, neboť doplnil skutkový stav rozhodný pro závěr, zda okolnosti na straně zástupkyně žalovaného byly takového charakteru, že jí zabránily účastnit se jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání, i včas omluvit svou neúčast při tomto jednání.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud postupoval nesprávně, nenařídil-li jednání, aniž by však formulovala jakoukoliv otázku procesního práva, není tato námitka případné vady řízení relevantní, neboť podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2016
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu