ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4166.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 4166/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce O. S. , zastoupeného Mgr. Petrem Pleštilem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2172/42, PSČ 158 00, proti žalované Česká pojišťovna a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 184 140 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 166/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2012, č. j. 17 Co 306/2012-106, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2012, č. j. 17 Co 306/2012-106, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. prosince 2011, č. j. 30 C 166/2009-73, uložil žalované zaplatit žalobci 131 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. července 2009 do zaplacení, ohledně zbývajících 52 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. července 2009 do zaplacení žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).
Ve výroku označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobce a žalované rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení 131 670 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).
Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1) Žalobce jako kupující uzavřel s M. Ž. jako prodávajícím smlouvu (bez uvedení data), kterou prodávající kupujícímu prodal vozidlo FIAT Scudo, RZ 7A0 7110, VIN ZFA22000086097560 (dále též jen „předmětné vozidlo“), za kupní cenu 380 000 Kč. Dne 17. ledna 2007 bylo vydáno osvědčení o registraci předmětného vozidla č. UB 709904 s tím, že na základě technické prohlídky předmětného vozidla provedené téhož dne bylo osvědčeno, že předmětné vozidlo plní požadavky zákona č. 56/2001 Sb. Platnost osvědčení byla stanovena do 17. ledna 2009.
2) Dne 16. července 2007 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena pojistná smlouva o sdruženém pojištění vozidla č. 79795743-11, ve které bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla Exclusive a havarijní pojištění předmětného vozidla „Odcizení a živel“ s územní platností Evropa (mimo vybrané země dle VPP) s počátkem pojištění od 00:00 hod. dne 17. července 2007 na dobu neurčitou. V pojistné smlouvě bylo dále uvedeno, že předmětné vozidlo bylo uvedeno do provozu dne 27. května 2004, ohledně původu vozidla, že šlo o autorizovaný dovoz, a že nebylo poškozeno. Při prohlídce uskutečněné dne 16. července 2007 bylo předmětné vozidlo shledáno nepoškozené.
3) V době od 09:00 hod. dne 27. října 2007 do 14:00 hod. dne 29. října 2007 neznámý pachatel odcizil předmětné vozidlo, které bylo zaparkováno a uzamčeno. Věc byla usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha I, Místního oddělení Dejvice, ze dne 1. prosince 2007, č. j. ORI-3853-1/MO6-TČ-2007, 2 ZN 3611/2007, podle §159a odst. 4 trestního řádu odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání proti konkrétní osobě.
4) Žádost žalobce o výplatu pojistného plnění ze shora popsané pojistné události žalovaná dopisem ze dne 4. července 2008 odmítla, neboť po provedeném šetření zjistila, že předmětné vozidlo bylo v době od 27. května 2004 do 24. listopadu 2004 provozováno na území Spolkové republiky Německo, dne 13. listopadu 2004 bylo při dopravní nehodě závažně poškozeno, zejména došlo k totálnímu zničení karoserie. Předmětné vozidlo bylo znaleckým ústavem posouzeno jako neopravitelné. Pojistná smlouva proto podle žalované „nevznikla, a proto ji žalovaná ruší, pojistnou událost zamítá a odkládá bez výplaty“.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, podle kterého předmětné vozidlo nebylo způsobilým předmětem pojištění, neboť žalobce netvrdil ani neprokázal, že poté, co bylo havarováno „v rozsahu totální škody“, došlo k jeho opravě „v rozsahu umožňujícím jeho provoz na pozemních komunikacích“. Sama skutečnost, že dne 17. ledna 2007 byl vystaven technický průkaz č. UB 709904, podle názoru odvolacího soudu nepostačuje. Zákon totiž neumožňuje příslušnému správnímu orgánu požadovat po žadateli jiné doklady než v zákoně uvedené nebo provádět další šetření k registraci vozidla, ale naopak mu ukládá povinnost „postupovat podle §7 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb.“ Odvolací soud nepominul ani to, že v kupní smlouvě údajně uzavřené v polovině prosince 2006 je již uvedeno číslo technického průkazu UB 709904, ačkoliv tento průkaz byl vystaven (a první registrace předmětného vozidla v České republice byla provedena) až dne 17. ledna 2007. Podle odvolacího soudu bylo-li „předmětem pojištění vozidlo téže tovární značky, ale s jiným VIN kódem, pak by rovněž nebylo způsobilým předmětem pojistné smlouvy (§37 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb.), která je tudíž absolutně neplatná (§37 odst. 1 obč. zák.). Protože absolutně neplatný právní úkon není s to vyvolat účinky jím zamýšlené, nevzniklo žalobci právo na plnění z pojistné smlouvy“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“). Závěr odvolacího soudu o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy spočívá podle dovolatele na nesprávném právním posouzení věci, dovolatel tudíž uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Žádný právní předpis podle dovolatele nezakazuje sestavit z částí různých vozidel určených k likvidaci vozidlo nové, stejně jako žádný právní předpis také nezakazuje zhotovit (vyrobit) vozidlo úplně nové. Dovolatel má za to, že vydáním osvědčení o registraci vozidla bylo předmětné vozidlo shledáno způsobilým k provozu na pozemních komunikacích. Stát registraci předmětného vozidla provedl, neboť nezjistil, že by na něm byly provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, např. VIN. Takové změny či zásahy ostatně nebyly zjištěny ani v řízení před soudy.
V době sjednání pojistné smlouvy předmětné vozidlo reálně existovalo. Žalované nic nebránilo v tom, aby skutečnosti zjištěné až po pojistné události prověřila již před sjednáním pojistné smlouvy a případně aby pro tyto skutečnosti pojistnou smlouvu s dovolatelem neuzavřela. Naopak, dovolatel, který předmětné vozidlo koupil jako nepoškozené, tyto skutečnosti zjistit nemohl. Z chování žalované po uzavření pojistné smlouvy i po vzniku pojistné události (zaregistrování smlouvy v interním informačním systému, přijímání plateb pojistného, uplatňování nároků na pojistné před soudem) je podle dovolatele zřejmé, že žalovaná považovala pojistnou smlouvu za platně uzavřenou.
Směřovala-li vůle smluvních stran ke sjednání havarijního pojištění a jednaly-li smluvní strany podle této vůle též po vzniku pojistné události, nemůže podle názoru dovolatele obstát závěr odvolacího soudu o nezpůsobilosti předmětného vozidla být předmětem havarijního pojištění.
Dovolatel požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že s dovoláním žalobce nesouhlasí, rozsudek odvolacího soudu považuje za správný. Žalovaná proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti druhému a třetímu výroku napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení, je objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání je však přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v rozsahu, v němž směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé.
Dovolání je důvodné.
Podle §36 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), lze na pozemních komunikacích provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích podle tohoto zákona (odstavec 1).
Podle §37 zákona č. 56/2001 Sb. silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud
a) pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,
b) poškozuje životní prostředí nad míru stanovenou prováděcím právním předpisem,
c) provozovatel vozidla neprokáže jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným tímto zákonem,
d) byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například VIN.
Podle §39 zákona č. 56/2001 Sb. provozovatel silničního vozidla je na svůj náklad povinen přistavit silniční vozidlo k pravidelné technické prohlídce a silniční motorové vozidlo i k pravidelnému měření emisí ve lhůtách stanovených tímto zákonem.
Podle §40 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2014, provozovatel silničního vozidla přistaví k technické prohlídce osobní automobil, nákladní automobil, jehož přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, motocykl, přípojné vozidlo, jehož přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, kromě nebrzděného přívěsu, jehož přípustná hmotnost nepřevyšuje 750 kg, nejpozději ve lhůtě čtyř let po prvním zápisu silničního vozidla do registru silničních vozidel (dále jen "zaregistrování silničního vozidla") a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách dvou let [odstavec 1 písm. a)]. Provozovatel dovezeného silničního vozidla, které bylo registrováno v zahraničí, přistaví silniční vozidlo k technické prohlídce před registrací silničního vozidla v České republice a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách stanovených v odstavci 1 podle druhu silničních vozidel, s výjimkou silničního vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), které přistaví provozovatel silničního vozidla po první technické prohlídce pravidelně nejpozději ve lhůtách dvou let (odstavec 2).
Nejvyšší soud nesdílí názor odvolacího soudu, podle kterého je pojistná smlouva absolutně neplatná, neboť předmětné vozidlo nebylo způsobilým předmětem pojištění.
Jde-li o způsobilost předmětného vozidla k provozu na pozemních komunikacích, odvolací soud především přehlédl shora citovaná zákonná ustanovení, podle kterých technická způsobilost vozidla k provozu na pozemních komunikacích se v souladu s §39 zákona č. 56/2001 Sb. prokazuje pravidelnou technickou prohlídkou, k níž u předmětného vozidla došlo dne 17. ledna 2007. Podle závěrů technické prohlídky bylo předmětné vozidlo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Platnost technické prohlídky činila v souladu s §40 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. dva roky. Ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, že by po provedené technické prohlídce došlo k události naplňující některou ze skutkových okolností uvedených v §37 zákona č. 56/2001 Sb., pro kterou by předmětné vozidlo ztratilo způsobilost k provozu na pozemních komunikacích. Naopak, při prohlídce uskutečněné dne 16. července 2007 v souvislosti s uzavřením pojistné smlouvy bylo předmětné vozidlo žalovanou shledáno jako nepoškozené.
Naznačil-li odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku, že způsobilým předmětem pojištění by nebylo ani vozidlo téže tovární značky, ale s jiným VIN kódem, postrádá tento závěr konkrétní podklad ve skutkových zjištěních odvolacího soudu, jak ostatně správně namítá též dovolatel. Odvolací soud totiž nezjistil žádnou konkrétní skutečnost, ze které by pozměnění VIN kódu jiného vozidla téže tovární značky na VIN kód vozidla uvedený v pojistné smlouvě vyplývalo.
I kdyby však taková skutečnost byla zjištěna, neměla by na posouzení způsobilosti předmětného vozidla být předmětem havarijního pojištění žádný vliv. Otázkou, zda falešné identifikační číslo vozidla (VIN) může mít vliv na platnost pojistné smlouvy, se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 4. ledna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3784/2009, který je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu a ve kterém dospěl k závěru, podle něhož pojistná smlouva je platná, jestliže předmět pojištění - osobní automobil - byl určen řadou dílčích znaků, jako je označení výrobce, názvu vyrobené série, SPZ, barvy karoserie, čísla technického průkazu a dalších technických parametrů, jako objemu válců, výkonu motoru, hmotnosti automobilu a počtu ujetých kilometrů; skutečnost, že automobil měl původně VIN odlišný, je pro posouzení určitosti předmětné smlouvy nerozhodná, bylo-li vozidlo ve smlouvě ostatními údaji identifikováno dostatečně určitě. Nejvyšší soud v odůvodnění citovaného rozhodnutí též zdůraznil, že havarijní pojištění je pojištění škodové, které je ekonomicky motivováno potřebou restituce majetkové újmy vzniklé v důsledku nahodilé skutečnosti. Pouze tehdy, uzavřel-li pojistník, který je zároveň pojištěným, pojistnou smlouvu vědomě za jiným účelem, než je oprávněná potřeba ochrany před následky nahodilé skutečnosti vyvolané pojistným nebezpečím (např. za účelem legalizace výnosu z trestné činnosti), a pojistitel o takové skutečnosti nevěděl ani nemohl vědět, je pojistná smlouva relativně neplatná podle §40a ve spojení s §49a obč. zák.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž nesprávné. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. ve výroku o věci samé, jakož i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu