ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4635.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 4635/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PTÁČEK – pozemní stavby s. r. o. , se sídlem v Kojetíně, Podvalí 629, identifikační číslo osoby 25896873, zastoupené Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem se sídlem v Brně, Slavíčkova 827/1a, proti žalovanému V. S. , podnikateli se sídlem v Kopřivnici, Kpt. Jaroše 1324/4b, identifikační číslo osoby 65522818, zastoupenému JUDr. Ivem Kuběnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 183/50, o zaplacení částek 3 571 392 Kč s příslušenstvím a 410 514 Kč a o vzájemné žalobě žalovaného o zaplacení částky 132 492 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 63/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2016, č. j. 7 Cmo 165/2015, 7 Cmo 48/2016-408, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. 11 Cm 63/2009-332, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 3. 2015, č. j. 11 Cm 63/2009-363, Krajský soud v Ostravě uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 314 797 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky 256 595 Kč s příslušenstvím a co do částky 410 514 Kč zamítl (výrok II.), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému částku 324 743 Kč (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV., V. a VI.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 4. 11. 2015, č. j. 11 Cm 63/2009-388, Krajský soud v Ostravě zamítl vzájemnou žalobu žalovaného o zaplacení částky 132 492 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Usnesením ze dne 14. 6. 2016, č. j. 7 Cmo 165/2015, 7 Cmo 48/2016-408, Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., IV., V. a VI. a doplňující rozsudek soudu prvního stupně a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění usnesení s odkazem na §212 o. s. ř. uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal v rozsahu dotčeném odvoláním.
Proti usnesení odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu, z argumentace je však zřejmé, že pouze proti té části výroku, jíž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. 12. 2014 ve výrocích I., IV., V. a VI.) podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že „napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dosud nebyla vyřešena“, a to otázky aplikace §212 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ohledně rozsahu projednání věci v odvolacím řízení. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázku výkladu §212 o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vyjádřenou např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 708/2010, který je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu. Jelikož v dané věci o žádný z případů vypočtených v §212 větě druhé písm. a) až d) o. s. ř. nešlo, projednal odvolací soud v souladu s §212 větou první o. s. ř. věc v mezích, ve kterých se odvolatel (žalovaný) domáhal přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. 11 Cm 63/2009-332, mj. žalobu částečně zamítl (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému částku 324 743 Kč (výrok III.), měla žalobkyně možnost napadnout rozsudek soudu prvního stupně v těchto výrocích odvoláním, což však neučinila. Kvantitativní rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu navazuje na §206 odst. 2 o. s. ř. v tom smyslu, že za odvolacího řízení nelze přezkoumat výroky rozhodnutí soudu prvního stupně, na něž nedopadaly suspenzívní účinky odvolání, a které tedy nabyly samostatně právní moci (§159 o. s. ř.). Protože výrok II. a III. rozsudku soudu prvního stupně nebyly napadeny odvoláním, nabyly právní moci.
Důvody, pro které odvolací soud zrušil rozsudky soudu prvního stupně v napadených výrocích, nemohou na uvedených závěrech nic změnit, zejména pak nemohou zasáhnout do již pravomocných výroků, které nebyly odvoláním napadeny. Odvolacím soudem konstatované vady řízení způsobující nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně nezakládají vzájemnou závislost výroků odvoláním napadených s výroky odvoláním nenapadenými. „Za závislý se považuje takový výrok, jehož obsah je svázán s jiným výrokem téhož rozsudku nebo usnesení v tom smyslu, že nemůže sám o sobě obstát, kdyby tento jiný („panující“) výrok byl zrušen nebo změněn. Závislým je např. výrok o výchově a výživě dítěte na výroku rozsudku o určení otcovství, výrok o výživném dítěte na výroku o jeho výchově, výrok o náhradě mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, výrok o náhradě škody z neplatného usnesení valné hromady na určení neplatnosti usnesení valné hromady, výrok o potvrzení nabytí dědictví na určení obvyklé ceny zůstavitelova majetku apod. Povaha závislého výroku vyžaduje, aby byl svým osudem spojen s výrokem, který je pro něj určující“ (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1695).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal dovolání žalobkyně nepřípustným, a proto je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu