ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.581.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 581/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně CP Inkaso s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, identifikační číslo osoby 29 02 72 41, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti žalovanému J. B. , o zaplacení částky 72 011,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 13 C 74//2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. srpna 2013, č. j. 75 Co 131/2013-11, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. srpna 2013, č. j. 75 Co 131/2013-11, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. března 2013, č. j. EPR 50357/2013-5, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. března 2013, č. j. EPR 50357/2013-5, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §174a odst. 4 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 72 011,96 Kč s příslušenstvím, rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku žalobkyni (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud uvedl, že podle skutkových tvrzení žalobkyně se pro porušení splátkové povinnosti stala 24. ledna 2012 předčasně splatnou pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřené 17. června 2010 (dále též jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně GE Money Bank, a. s. (dále jen „banka“) žalovanému úvěr ve výši 59 000 Kč za smluvený úrok 19,9 % ročně, který se zavázal vrátit v 72 měsíčních splátkách po 1 548,80 Kč (z toho 1 409,80 Kč na jistinu a úroky a 139 Kč na pojistné) splatných od 25. července 2010. Žalobou uplatněná částka je shodná s pohledávkou ke dni zesplatnění úvěru a je tvořena jistinou 52 089,54 Kč, úrokem 3 445,78 Kč, úrokem z prodlení ve výši 74,70 Kč, dlužnými poplatky ve výši 1 176,10 Kč (jež tvoří poplatky za vedení účtu, dlužné pojistné a poplatek za upomínku) a smluvní pokutou v částce 15 225,84 Kč, přičemž na jistinu žalovaný uhradil 6 910,46 Kč, na příslušenství 14 236,54 Kč a na poplatky a pojištění 2 758,50 Kč, celkem na dluh ze smlouvy o úvěru uhradil 23 905,50 Kč. Žalobkyně v podrobnostech odkázala v rozsahu skutkových tvrzení na obsah předložených listinných důkazů. V listině označené jako platební historie jsou zaznamenány veškeré transakce ze smlouvy o úvěru za dobu od 17. června 2010 do 17. prosince 2012, obsahující sloupce datum, druh, částka, popis, jistina, úrok, poplatky, sankce, pohledávka ke dni, měna a úroková sazba.
Podle odvolacího soudu je tvrzený skutkový děj z žalobních tvrzení zřejmý pouze v rozsahu nároků z porušení smluvních povinností spočívajících v neplacení úvěrových splátek vyplývajících ze smlouvy o úvěru a jejich celková výše rozlišená na souhrnnou částku jistiny, úroků, úroků z prodlení, poplatků a smluvní pokuty. Dále považoval za zřejmé, že žalobkyně se domáhá zaplacení dalších procentně vyjádřených úroků z dlužné jistiny a úroků z prodlení ze souhrnu dlužných pohledávek za období od zesplatnění úvěru do zaplacení. U úroků a úroků z prodlení však ze žalobních tvrzení neplyne, z jakých dlužných částek a za jaká konkrétní období jsou úroky a úroky z prodlení právě v této výši uplatňovány. U poplatků pak není zřejmé, za jaké konkrétní časově vymezené služby banky jsou poplatky právě v žalované výši požadovány, když žalobkyně pouze uvedla souhrnně typy poplatků, kterých se částka týká, s uvedením výše jednoho typu poplatku, bez bližšího skutkového vymezení samotného nároku v návrhu uplatněného. Taková konkretizace je však nutná, aby bylo zřejmé, které případné nároky ze smlouvy byly fakticky uplatněny, a nárok byl tak nezaměnitelný. Odkaz na platební historii se týká pouze započtení plateb žalovaného na pohledávky žalobkyně ze smlouvy, nikoli jejího tvrzení o skutkovém vymezení předmětu řízení. Další obecné odkazy na souhrnně uvedený výčet důkazů pak odvolací soud považoval za zcela neurčité a tedy nepřípustné. Kromě toho odkaz na platební historii nelze podle názoru odvolacího soudu považovat za přípustné nahrazení povinnosti vymezit rozhodující skutečnosti přímo v návrhu, když rozhodná tvrzení nebyla z těchto přiložených důkazů snadno zjistitelná a soud by musel provádět analýzu přiložených listin, čímž by nepřípustně nahrazoval procesní aktivitu žalobkyně a představovalo by to rozpor se zásadou rovnosti účastníků.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení §237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně jde o posouzení určitosti návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dovolatelka s odkazem na označenou judikaturu tvrdí, že skutková tvrzení vylíčená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jsou natolik přesná a určitá, že není důvod k odmítnutí návrhu. Podle konstantní judikatury musí návrh na zahájení řízení obsahovat alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. To, že v žalobě nejsou vylíčeny veškeré skutečnosti, není překážkou, pro kterou nelze v řízení pokračovat. V tomto směru skutková tvrzení uvedeným požadavkům naprosto odpovídají a jsou natolik přesná a určitá, že jimi je jednoznačně vymezen předmět řízení tak, aby nehrozilo nebezpečí jeho záměny s jiným předmětem. Přitom podle závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2011, sp. zn. 25 Cdo 4466/2010, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách, může mít vylíčení rozhodujících skutečností zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí jako důkazní materiál k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže.
Nesprávnou interpretací zákona porušily podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů ustanovení §1, §43, §79, §104 a §174a odst. 4 o. s. ř. i ústavně zaručené právo žalobkyně na spravedlivý proces.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §174a o. s. ř. (ve znění ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. k 28. únoru 2013) je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném uznávaným elektronickým podpisem žalobce a nepřevyšuje-li peněžité plnění požadované žalobcem částku 1 000 000 Kč, soud může vydat na návrh žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup (odstavec 1). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) a náležitostí podle §79 odst. 1 obsahovat datum narození fyzické osoby, identifikační číslo právnické osoby nebo identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem (odstavec 2). Ustanovení §172 až 174 platí obdobně (odstavec 3). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení §43 se nepoužije (odstavec 4).
Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu má povahu žaloby podle ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. a je tedy podáním, kterým se zahajuje řízení před soudem ve smyslu ustanovení §82 odst. 1 o. s. ř. Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí žaloba dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníka řízení.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 209). Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (tento závěr formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, jakož i v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35), byť tento závěr by měl být aplikován restriktivně.
Z uvedeného vyplývá, že v návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru o neurčitosti žalobních tvrzení ke kapitalizovanému úroku, úroku z prodlení a dlužným poplatkům, když v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu není vylíčeno, jaké poplatky v konkrétní výši jsou zahrnuty do částky 1 176,10 Kč, za jaké úkony byly poplatky účtovány, a na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k částce úroku z úvěru ve výši 3 445,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 74,70 Kč.
Závěr odvolacího soudu o neurčitosti žalobních tvrzení, pokud jde o kapitalizovaný úrok, úrok z prodlení a dlužné poplatky, považuje dovolací soud za nesprávný, neboť žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že úrok z úvěru byl ve smlouvě dohodnut neměnný ve výši 19,9 %, platba úroku byla součástí každé (anuitní) splátky ve výši tak, jak je uvedena v platební historii, a částka 3 445,78 Kč představuje tento, žalovaným dosud neuhrazený, úrok za dobu od poskytnutí do zesplatnění úvěru. Data jednotlivých splátek, jejich celková výše i výše v členění na úmor a úrok je přehledně zachycena v platební historii, stejně jako počátek prodlení žalovaného s úhradou splátek. Rovněž tak částka 74,70 Kč představuje dosud neuhrazený úrok z prodlení v procentní výši stanovené sazebníkem banky (který byl přílohou návrhu) za dobu do zesplatnění úvěru. Zda je výpočet úroku i úroku z prodlení správný, soud při posouzení určitosti a úplnosti skutkových tvrzení nepřezkoumává.
Tvrdí-li žalobkyně, že v žalované částce jsou zahrnuty i dlužné poplatky za vedení účtu, za upomínku a dlužné pojistné ve výši 1 176,10 Kč podle smlouvy a sazebníku poplatků, aniž by konkrétně specifikovala, kolik činí jednotlivé poplatky (kromě poplatku za upomínku ve výši 300 Kč), považuje dovolací soud za podstatné a určité tvrzení, že jde o dlužné poplatky, nikoliv jistinu, úrok nebo úrok z prodlení. Z platební historie připojené k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je zjistitelné, že jde o poplatek za vedení úvěrového účtu ve výši 49 Kč měsíčně stanovený sazebníkem banky a pojistné 139 Kč měsíčně podle smlouvy o úvěru.
Dovodil-li odvolací soud, že v rozporu s požadavkem určitosti návrhu je i odkaz na platební historii, z níž by měl soud zjišťovat, jaké úroky a poplatky hodlala žalobkyně v návrhu uplatnit, pak Nejvyšší soud považuje za běžné, že věřitelé pohledávek ze smluv o úvěru dokládají v žalobě tvrzenou výši pohledávky výpisy z úvěrového účtu, neboť je nadbytečné opisovat výši úroku a úroku z prodlení z tohoto účtu, a soudy je tato skutečnost akceptována, je-li výpis z účtu přehledný.
Jelikož z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je nepochybné, že žalobkyně se domáhá po žalovaném jako úvěrovém dlužníkovi zaplacení částky 72 011,96 Kč s příslušenstvím, přičemž specifikovala, co tato částka zahrnuje a popsala způsob, jak k ní dospěla, není rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) správné. Skutková tvrzení k nároku na zaplacení této částky jsou určitá, a zda žalobkyně prokáže důvodnost nároku v dalším řízení, bude-li elektronický platební rozkaz zrušen podáním odporu nebo pro nedoručení žalovanému, je otázkou posouzení nároku podle hmotného práva po provedeném dokazování. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu netrpí takovou vadou, pro kterou by nebylo možné v řízení pokračovat a která by odůvodňovala odmítnutí návrhu podle ustanovení §174a odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně podle ustanovení §243e odst. 1 a odst. 2 věty druhé o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud - i soud prvního stupně - závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu