ECLI:CZ:NS:2016:32.ND.190.2016.1
sp. zn. 32 Nd 190/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci oprávněné O2 Czech Republic a. s. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, identifikační číslo osoby 60193336, proti povinnému M. E. S. , o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 6835/2016, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 6835/2016 se podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Praha-západ.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, Exekutorský úřad Liberec, podal dne 25. 4. 2016 u Okresního soudu Praha-západ žádost o pověření a nařízení exekuce podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro východočeskou oblast, ze dne 18. 11. 2014, č. j. ČTÚ-109 019/2012-636/IV. vyř. – KouE. Soudní exekutor tak učinil na základě exekučního návrhu oprávněné, aby jej soud pověřil vedením exekuce na majetek povinného podle označeného rozhodnutí.
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 27. 4. 2016, č. j. 206 EXE 6835/2016-10, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Okresní soud dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, neboť z výpisu z centrální evidence obyvatel a z výpisu z registru obyvatel bylo zjištěno, že povinný nemá žádný druh pobytu na území České republiky, přičemž soudu není znám ani žádný majetek povinného umístěný v obvodu tohoto soudu.
Podle §35 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), se exekuční řízení zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle §43a (odstavec 3).
Podle §45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2).
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §252 odst. 2, část věty před středníkem o. s. ř., nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud vyložil v usnesení velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž je oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Protože povinný nemá bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Skutečnost, zda povinný má na území České republiky majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzovaném případě jsou tedy splněny předpoklady pro to, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení určil jako místně příslušný ten soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud Praha-západ.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 7. 2016
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu