ECLI:CZ:NS:2016:32.ND.302.2016.1
sp. zn. 32 Nd 302/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. S. , proti žalovanému M. J. , o výživné neprovdané matky, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 122/2016, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 122/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jihlavě.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Jihlavě dne 27. 4. 2016 domáhala stanovení výživného, jež by jí byl žalovaný povinen jako neprovdané matce platit.
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 1. 6. 2016, č. j. 22 C 117/2016-9, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2016, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pelhřimově. Okresní soud v Pelhřimově, jemuž byla jako místně příslušnému soudu věc postoupena, předložil spis podle §12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Jihlavě.
Žalovaný se na výzvu soudu vyjádřil k místní příslušnosti soudu tak, že s přikázáním věci Okresnímu soudu v Jihlavě nesouhlasí. Žalobkyní uváděné komplikace spočívající v náročnosti cestování s dvouletým dítětem, případně v zajištění odpovědné osoby, která by o ně pečovala po dobu účasti žalobkyně na ústním jednání, považuje za irelevantní.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušenému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Pelhřimově a Okresnímu soudu v Jihlavě návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Důvody uváděné žalobkyní pro delegaci vhodnou nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Nejedná se o natolik výjimečné skutečnosti, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu a že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Na tom nemůže nic změnit, že žalobkyně je matkou dvouletého dítěte, neboť ani tato skutečnost není natolik výjimečná, aby mohla přikázání věci jinému soudu odůvodnit.
Dále bylo nutno přihlédnout též k tomu, že žalovaný s přikázáním věci nesouhlasil, takže pokud by bylo za tohoto stavu věci návrhu vyhověno, stalo by se tak k tíži jednoho z účastníků řízení . Při úvaze, do jaké míry je vhodné vyhovět návrhu na delegaci, je totiž třeba stejně pečlivě posuzovat, zda delegováním věci jinému soudu nedojde pouze k tomu, že se obdobným způsobem ztíží postavení druhého účastníka řízení (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 72), což je právě situace, která by nastala v posuzovaném případě.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal žádný závažný důvod, který by delegaci věci jinému soudu opodstatňoval, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Jihlavě nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2016
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu