ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1068.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1068/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně E.ON Energie, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, identifikační číslo osoby 260 78 201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalované H. P. , zastoupené JUDr. Jiřím Bílým, advokátem se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 857/25, o zaplacení 103.491,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 14 C 243/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2015, č. j. 21 Co 109/2014-134, ve znění opravného usnesení ze dne 27. října 2015, č. j. 21 Co 109/2014-141, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.728,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Vincíka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 31. října 2013, č. j. 14 C 243/2010-110, uložil žalované povinnost „zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 103.491,- Kč s úrokem z prodlení 0,05 % denně od 9. 7. 2009 do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“ a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. září 2015, č. j. 21 Co 109/2014-134, ve znění opravného usnesení ze dne 27. října 2015, č. j. 21 Co 109/2014-141, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni 103.491,- Kč se 7,75 % úroky z prodlení ročně od 25. 7. 2010 do zaplacení; ve zbylé části meritorního výroku jej změnil tak, že zamítl návrh žalobkyně, aby jí žalovaná byla zavázána zaplatit z částky 103.491,- Kč 18,25 % úroky z prodlení ročně za dobu od 9. 7. 2009 do 24. 7. 2010 a 10,5 % úroky z prodlení ročně od 25. 7. 2010 do zaplacení. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť žalovaná v něm nevymezila, v čem spatřuje jeho přípustnost.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání žalované tyto postuláty nesplňuje, neboť uvedené údaje se z něho vůbec nepodávají (dovolatelka nespecifikuje, které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v §237 o. s. ř. má za splněné). Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nadto se sluší uvést, že v dovolání nebyl ani uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná totiž v dovolání soudům vytýká, že rozhodly „ na základě nejednoznačného posudku znalkyně z oboru grafologie, že nevyčerpaly všechny její důkazní návrhy a pominuly, že žalobce nepředložil požadované doklady, takže nalézací řízení zůstalo kusé a nejednoznačné “; prosazuje přitom vlastní skutkovou verzi a kritizuje hodnocení provedených důkazů.
Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit žádným dovolacím důvodem. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen za předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad v dané věci nebyl naplněn.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. března 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu