ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1459.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1459/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. D. , zastoupeného Mgr. Petrem Váverkou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, proti žalované H. S. , zastoupené JUDr. Ludmilou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem v Boršicích 428, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 12 C 125/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2015, č.j. 60 Co 286/2015-133, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.486,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petra Váverky, advokáta.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 6. 2. 2015, č.j. 12 C 125/2013-100, Okresní soud v Uherském Hradišti zamítl žalobu o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uvedené částky se žalobce domáhal jako dluhu z půjčky, kterou na základě smlouvy poskytl jeho právní předchůdce (Ing. J. D.) právnímu předchůdci žalované (M. S.). Celkem bylo půjčeno 450.000,- Kč, přičemž do data splatnosti půjčky, tj. do 1. 10. 2010, bylo vráceno 350.000,- Kč. Žalovaná částka 100.000,- Kč tak představuje sumu, která uhrazena nebyla, a kterou smlouvou z 14. 12. 2010 postoupil Ing. J. D. žalobci. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoli konsensuální) povahu a vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky. Břemeno tvrzení (a z něj vyplývající břemeno důkazní) nese v případě sporu o vrácení půjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník předmět půjčky řádně a včas nevrátil. V dané věci měl soud prvního stupně za prokázané, že byť byla smlouva o půjčce uzavřena, stalo se tak pouze z důvodů účetních a peníze nebyly předány.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 11. 2015, č.j. 60 Co 286/2015-133, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 99.220,50 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů; ohledně částky 779,50 Kč s příslušenstvím řízení zastavil. Podle odvolacího soudu předmětná smlouva o půjčce obsahovala kvitanci podepsanou oběma stranami této smlouvy, která prokazovala předání předmětu půjčky věřitelem dlužníkovi. Na základě toho a výpovědi svědka Ing. J. D. (věřitele) dospěl soud k závěru, že žalobce prokázal předání peněžní částky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že se odvolací soud při řešení „otázky hmotného a procesního práva“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže po opakování dokazování a zhodnocení provedených důkazů skutkově uzavřel, že původní věřitel (Ing. J. D.) fakticky předal původnímu dlužníkovi (M. S.) peněžní částku (předmět půjčky).
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §239 o.s.ř. je přípustnost dovolání (§237 až 238a) oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Namítá-li dovolatelka, že závěr odvolacího soudu ohledně předání peněžní částky věřitelem dlužníkovi v den uzavření smlouvy o půjčce je nesprávný, neboť věřitel byl tehdy zadlužen, což mimo jiné vyplývá z jejího vyjádření z 2. 2. 2015, které odvolací soud chybně vyhodnotil, neuplatňuje jediný způsobilý dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), nýbrž nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění.
Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i výrok, kterým odvolací soud řízení ohledně částky 779,50 Kč s příslušenstvím zastavil. V tomto rozsahu je však dovolání subjektivně nepřípustné (srov. §218 písm. b/, §243c odst. 3, větu první, o.s.ř.). Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší. Zastavil-li odvolací soud řízení co do částky 779,50 Kč s příslušenstvím, nezpůsobil tím žalované žádnou újmu; naopak, v tomto rozsahu byla úspěšná.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu