ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1858.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1858/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Bc. P. B. , zastoupeného JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 3/3, proti žalované Deal-4U s.r.o. se sídlem v Praze 10, V Dolině 1515/1b, identifikační číslo 27576302, zastoupené JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 1939/28, o zaplacení částky 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp. zn. 7 C 165/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, č. j. 30 Co 245/2015-92, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.954,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíry Kolaříkové, advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 2. 2015, č. j. 7 C 165/2014-61, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 150.000,- Kč s úrokem z prodlení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2015, č. j. 30 Co 245/2015-92, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, které nebyly v jeho rozhodovací činnosti doposud vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka sice snáší argumenty pro závěr o přípustnosti dovolání pro řešení otázek rozložení důkazního břemene a důsledků, které s sebou přináší neunesení důkazního břemene, jež měl odvolací soud vyřešit v rozporu s ní citovanými rozhodnutími dovolacího soudu, avšak pomíjí, že na řešení těchto otázek není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nebyla prokázána existence dohody o konkrétním datu splatnosti, a proto se uplatní pravidlo zakotvené v §563 obč. zák.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Vymezení předpokladů přípustnosti dovolání argumentem, že při řešení otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, znamená, že z obsahu dovolání musí být patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedenému požadavku, s výjimkou shora specifikované otázky důkazního břemene, dovolání žalované nevyhovuje.
Spojuje-li dovolatelka přípustnost dovolání s argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, „která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, pak z obsahu jejího dovolání není seznatelné, o kterou takovou konkrétní právní otázku jde, a ve kterých rozhodnutích ji dovolací soud řeší rozporně.
Ve vztahu k požadavku na revizi řešení právní otázky, „která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, dovolatelka neindividualizovala žádnou konkrétní právní otázku dosud nevyřešenou dovolacím soudem, na níž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Není úkolem dovolacího soudu, aby z odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí záviselo, a odvolací soud je posoudil odlišně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, které dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, nebo které jsou senáty Nejvyššího soudu posuzovány odlišně.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak přehlíží, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu