ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1881.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1881/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně H. H. , zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Nad Štolou 1302/18, proti žalovanému J. Z. , o 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 109 C 68/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2016, č. j. 22 Co 65/2016-54, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2016, č. j. 22 Co 65/2016-54 , se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 1. 2016, č. j. 109 C 68/2015-36, se mění tak, že žalobkyni se přiznává osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 12. 1. 2016, č. j. 109 C 68/2015-36, žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 2. 2016, č. j. 22 Co 65/2016-54, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 2/3. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně má průměrný měsíční příjem 17.000 Kč, který je snižován o náklady na bydlení ve výši 3.000 Kč a měsíčními splátkami úvěru ve výši přes 10.000 Kč. Žalobkyně vlastní nemovitý majetek, a to byt č. 29/1044 na adrese V., K., který užívá její matka a hradí veškeré platby související s užíváním bytu. Byt je zatížen zástavním právem. Odvolací soud však zdůraznil, že žalobkyně vlastní nemovitý majetek, ze kterého by mohla „profitovat a částečně splácet svůj dluh“, a uzavřel, že celkové poměry žalobkyně a výše soudního poplatku odůvodňují částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu 2/3.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení procesní otázky, zda její poměry odůvodňují úplné osvobození od soudních poplatků, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované jeho rozhodnutími ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013. Namítá, že ve své finanční situaci není schopna uhradit ani snížený soudní poplatek ve výši 25.000 Kč. Odvolacímu soudu vytýká, že nezohlednil skutečnost, že byt v jejím vlastnictví užívá její matka, takže nemá možnost získávat z něj jakýkoli příjem. Má za to, že odvolací soud jí napadeným rozhodnutím odepřel přístup k soudu a porušil její právo na spravedlivý proces. Dovolacímu soudu navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 o. s. ř.; napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně na posouzení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. žalobkyně namítá, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že její majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků pouze zčásti (v rozsahu dvou třetin), a nikoli zcela.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Občanský soudní řád dává prostřednictvím institutu osvobození od soudních poplatků účastníkovi možnost domáhat se svého práva před soudem i přes jeho nepříznivou majetkovou situaci; takový postup odpovídá i zásadě rovnosti účastníků, jež vyplývá z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích - např. usneseních ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 603/201, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněného pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citované judikatury, se dále podává, že:
1/ Určujícím kritériem, na základě kterého soud rozhoduje o návrhu účastníka řízení podle §138 odst. 1 o. s. ř., je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši. Existuje-li objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě, že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. dále např. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/12, a ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08).
2/ Zájem státu na vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku nemůže dosáhnout intenzity zájmu účastníka řízení na přístup k soudu; to je ostatně zřejmé i ze samotného poslání právní úpravy individuálního osvobození od soudních poplatků (srov. i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. I. ÚS 731/2013).
3/ Objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) se nesmí stát pro účastníka řízení překážkou přístupu k soudu. V této souvislosti je nutno vycházet z objektivní nemožnosti účastníka řízení splnit předpokládanou poplatkovou povinnost v řízení, kdy je reálně vyloučena možnost i případné dispozice s majetkem účastníka za účelem jeho zpeněžení pro úhradu předpokládaného soudního poplatku.
V citovaném rozhodnutí (jakož i např. v usnesení ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013) se Nejvyšší soud výslovně přihlásil i k závěrům formulovaným již Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 1 As 23/2009, podle kterých „nemá-li účastník řízení dostatečné prostředky k úhradě poplatku, lze přihlížet i k jeho ostatnímu majetku včetně vlastnictví nemovitostí. Prohlášení žadatele o vlastnictví nemovitosti však samo o sobě ještě není dostatečným podkladem pro závěr o schopnosti uhradit soudní poplatek. Znamenalo by to totiž, že prostředky k úhradě poplatku mohou být „prostřednictvím“ těchto nemovitostí získány. Tak tomu ovšem může být jen u osob, které nemovitosti vlastní za účelem obchodování s nimi, či za účelem jejich pronájmu. Plní-li však nemovitost účel nezbytného rodinného bydlení či rekreace, nelze po účastníku řízení spravedlivě žádat, aby zpeněžil či zastavil nemovitost kvůli zaplacení poplatku ve výši např. 2000 Kč s tím, že v případě úspěchu ve sporu mu bude tato částka v rámci nákladů řízení přiznána. Zpeněžení i zadlužení konkrétní nemovitosti je navíc úkonem časově náročným, ve vztahu k výši soudního poplatku neadekvátním a zpeněžení pak i nevratným“.
V projednávané věci odvolací soud shora vymezená kriteria nerespektoval. Nesprávně posoudil majetkovou situace žalobkyně, jestliže s ohledem na skutečnost, že vlastní byt, dovodil, že je schopna uhradit soudní poplatek v rozsahu jedné třetiny, která v posuzovaném případě činí 25.000 Kč. V rozporu s výše citovanou judikaturou nezohlednil, že byt, který žalobkyně vlastní, slouží k uspokojování bytových potřeb její matky, je zatížen zástavním právem, a navíc je takové dispozice (velikost 1+1), která neumožňuje, aby v něm žalobkyně bydlela spolu se svou matkou a nebyla tak nucena vydávat další prostředky k zajištění svého bydlení. Jinými slovy obecná úvaha odvolacího soudu, že žalobkyně vlastní nemovitý majetek, ze kterého by mohla „profitovat“, nemůže za daných okolností vést k závěru, že žalobkyně disponuje takovými reálnými hodnotami, z nichž by mohla soudní poplatek uhradit.
Lze tak uzavřít, že žalobkyně není schopna z disponibilního majetku reálně uhradit ani soudní poplatek snížený o dvě třetiny, tj. ve výši 25.000 Kč; poněvadž nejde ani o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (kdy se o takové uplatňování práva jedná - viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013), je na místě přiznat jí osvobození od soudních poplatků zcela.
Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyni se podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu (§243d písm. b/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu