ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2107.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2107/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Neat Houses – Dřevostavby, s. r. o. se sídlem v Prostějově, Vrahovická 4620/41g, identifikační číslo 27678571, zastoupené Mgr. Zdeňkem Jouklem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 580/4, proti žalované Ing. E. P. , zastoupené Mgr. Milanem Popelkou, advokátem se sídlem v Prostějově, náměstí T. G. Masaryka 11, o 345.382,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 9 C 198/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2015, č. j. 17 Co 500/2013-353, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.100,- Kč k rukám Mgr. Zdeňka Joukla, advokáta.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. 5. 2013, č. j. 9 C 198/2010-315, tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 345.382,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se aplikace zásady dobrých mravů, rozhodování dovolacího soudu dosud neřešilo kolizi zásad dobrých mravů a tzv. pevné dohodnuté ceny za dílo.“
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Spojuje-li dovolatelka přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na dovolatelkou vymezené právní otázce, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné. Uvedené platí pro dovolatelkou vymezenou otázku „kolize zásad dobrých mravů a tzv. pevně dohodnuté ceny za dílo, při souběhu skutečnosti samostatné úhrady části díla zhotovitele jiným subjektům, než objednateli a účtování celé dohodnuté ceny za dílo zhotovitelem.“ Na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno; otázkou kolize požadavku žalobkyně na zaplacení ceny díla se odvolací soud vůbec nezabýval.
Má-li být – posuzováno podle obsahu - dovolání podle žalované přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce „aplikace zásady dobrých mravů“, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se - podle mínění dovolatele - řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaná v dovolání v podstatě pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud formuloval své právní závěry a jak postupoval po procesní stránce.
Dovolatelka tak požadavku §241a odst. 2, 3 o. s. ř. nedostála. Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu