ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2169.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2169/2016
sp. zn. 33 Cdo 2170/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce M. K. , proti žalovanému Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární Komoře České republiky se sídlem Praha 1, Dlouhá 13 , o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 218/2012, o dovoláních žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2014, č. j. 35 Co 493/2013-54, a ze dne 29. 6. 2015, č. j. 35 Co 194/2015-107, takto:
Dovolací řízení se zastavují.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 4. 12. 2012 domáhá proti žalovanému Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární Komoře České republiky zrušení jeho rozhodčího nálezu ze dne 26. 8. 2011, č. j. Rsp 2902/10, jenž byl v rozhodčím řízení vydán k návrhu žalující strany Raiffeisen stavební spořitelny a. s.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 3. 2014, č. j. 35 Co 493/2013-54, potvrdil usnesení ze dne 24. 5. 2013, č. j. 31 C 218/2012-23, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 12. 2013, č. j. 31 C 218/2012-50, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Kromě toho, že se totožnil se závěry soudu prvního stupně, že poměry žalobce neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků (a tedy ani ustanovení zástupce z řad advokátů), zejména akcentoval, že žádostem žalobce nelze vyhovět, neboť svou žalobou na zrušení rozhodčího nálezu směřující proti Hospodářské komoře České republiky a Agrární Komoře České republiky uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo. V řízení o zrušení rozhodčího nálezu nemůže být žaloba pro nedostatek pasivní legitimace úspěšná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž zároveň požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 12. 2014, č. j. 31 C 218/2012-86, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 12. 2015, č. j. 31 C 218/2012-129, žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznal a jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl.
Usnesení ze dne 29. 6. 2015, č. j. 35 Co 194/2015-107, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 12. 2014, č. j. 31 C 218/2012-86, napadl žalobce dovoláním, v němž opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 25. 2. 2016, č. j. 31 C 218/2012-130, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zvolil zástupcem pro dovolací řízení advokáta, předložil písemnou plnou moc a aby jeho prostřednictvím nahradil nebo doplnil dovolání doručené soudu dne 1. 10. 2015 a poučil jej o následcích nevyhovění výzvě. Žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne 12. 4. 2016, kterým zopakoval žádost o ustanovení zástupce.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.; dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi lze přiznat osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že žalobce není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jenž mu ve spojení s usnesením soudu prvního stupně nepřiznal osvobození od soudního poplatku a neustanovil mu advokáta pro řízení o žalobě, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srovnejnapř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod č. 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V daném případě dovolací soud sdílí názor, který odvolací soud (soud prvního stupně) přijal v napadeném usnesení, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť uplatňuje zřejmě bezúspěšné právo.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 995/2015).
V posuzovaném případě žalobce podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, vydaného v rozhodčím řízení, v němž byli účastníky Raiffeisen stavební spořitelna, a. s., jako strana žalující a žalobce, jako strana žalovaná. Žalobce označil v žalobě jako žalovaného Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který ovšem není v dané věci pasivně věcně legitimován.
Je-li nepochybné, že nemůže být vyhověno samotné žalobě, pak i návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení žalovaného.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení - ač byl o následcích nečinnosti poučen - Nejvyšší soud řízení o jeho dovoláních zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. června 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu