ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.253.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 253/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Zdravější Vsetín a Střední Morava o. s., spolku se sídlem v Luhačovicích, Josefa Černíka 453, identifikační číslo 229 01 264, zastoupeného JUDr. Josefem Červinkou, advokátem se sídlem v Novém Hrozenkově 843, proti žalovaným 1) A. B. , 2) R. B. , 3) Bc. J. P. , 4) A. S. a 5) J. S. , zastoupeným Mgr. Andreou Kuchařovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Prostřední 132, o zaplacení 600.000,- s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 44 C 55/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. listopadu 2015, č. j. 60 Co 409/2015-375, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočky ve Zlíně usnesením ze dne 19. 11. 2015, č. j. 60 Co409/2015-375, potvrdil usnesení ze dne 1. 10. 2015, č. j. 44 C 55/2014-367, jímž Okresní soud ve Zlíně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že poměry žalobce neumožňují učinit závěr, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku. Žalobce u soudu uplatnil nárok z odpovědnosti za vady nemovitostí, které od žalovaných koupil za kupní cenu 3.800.000,- Kč, a požaduje slevu z kupní ceny. Podle vlastního vyjádření je neziskovou organizací nevykazující výdělečnou činnost, nemá – kromě nemovitostí, které od žalovaných koupil – majetek vyšší hodnoty a jeho příjmy jsou tvořeny dary a příspěvky členů. Tvrzení, že jeho členové pracují bez nároku na odměnu, se ukázalo nepravdivým, neboť v lednu 2014 jsou na bankovním účtu, s nímž disponuje, zaznamenány odchozí položky na mzdu a sociální pojištění R. F. Zůstatek na bankovním účtu žalobce, který k datu 1. 1. 2014 činil 1.171.193,- Kč, klesl k 31. 12. 2014 na 24.522,- Kč a k 25. 8. 2015 na 1.358,- Kč; popsané výdaje nebyly žalobcem specifikovány. Účetní knihy, které je ze zákona povinen vést, žalobce k žádosti soudu nepředložil a ignoroval rovněž jeho výzvu, aby sdělil aktuální stav pokladny a výši a strukturu pravidelných výdajů. Soudy proto dovodily, že tvrzení žalobce ohledně jeho majetkových poměrů je neúplné a nevěrohodné. Uzavřely, že bylo-li pro žalobce reálné zakoupit nemovitosti v ceně cca 4.000.000,- Kč a nákladně je rekonstruovat, měl by být schopen opatřit si, ať už prostřednictvím darů, či členských příspěvků, finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku ve výši 30.000,- Kč.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit účastníku řízení přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho práv i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08).
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Soud zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození žalobce od soudních poplatků plně respektoval, neboť zvažoval všechna relevantní hlediska pro osvobození od soudních poplatků a hodnotil je v jejich vzájemné souvislosti. Nelze přehlédnout, že pro něho nepříznivé rozhodnutí přivodil žalobce tím, že nepravdivě a neúplně soudy informoval o svých majetkových poměrech, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti žádosti. Přiznání osvobození od soudních poplatků je opatřením výjimečným a nelze ho použít v případech, kdy žadatel přes výzvy soudu své poměry věrohodně nedoloží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013). Dovolává-li se žalobce závěrů přijatých Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněném pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je tento odkaz s ohledem na důvod nepřiznání osvobození od soudních poplatků nepřiléhavý.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhoduje, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu