ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2569.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2569/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně A. K. , zastoupené Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská 3173/38, proti žalovanému T. U. , zastoupenému Mgr. Zdeňkem Havlem, advokátem se sídlem ve Strančicích, Rudé armády 407, o určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 140/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2015, č.j. 44 Co 71/2013-157, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Zdeňka Havla, advokáta.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2012, č.j. 13 C 140/2010-107, tak, že zamítl žalobu o určení vlastnictví bytové jednotky, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, odmítl (§243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“); podání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.); o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o.s.ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatelka k otázce přípustnosti uvedla pouze to, že „přípustnost dovolání je dána ustanovením §237 o.s.ř.“ a že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka by měla být posouzena jinak.“ Uvedené upřesňuje tak, že „by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka poskytnuté půjčky ze dne 27. 9. 2006 a zejména jejího úroku ve výši lichevní, a dále otázka zajištění půjčky formou smlouvy o zajištění závazku převodem vlastnického práva ze dne 27. 9. 2006, posouzena tímto Krajským soudem Brno jinak než jak je dáno v rozsudku Městského soudu Brno.“ Zásadní je pak podle žalobkyně to, „zda je zde dána absolutní neplatnost smlouvy o půjčce a smlouvy o zajištění pohledávky, jak toto ve svém rozhodnutí předpokládá Městský soud Brno, či nikoliv, jak předpokládá Krajský soud Brno, a dále zda lze na tento případ vztáhnout rozhodnutí NS citovaná ve zdůvodnění napadeného rozsudku, nebo má být tato vyřešená právní otázka vzhledem k danému případu posouzena jinak.“ Uvedeným způsobem dovolatelka přípustnost dovolání nevymezila.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. listopadu 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu