ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2687.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2687/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně Soukromé základní školy Cesta k úspěchu v Praze, s. r. o., se sídlem v Praze 6, U Hadovky 1544/11, zastoupené JUDr. Zuzanou Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/55, proti žalované J. C. , zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, o zaplacení 103.046,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 161/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2016, č. j. 26 Co 144/2016-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.356,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zuzany Navrátilové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 1. března 2016, č. j. 3 C 161/2015-70, zastavil řízení (výrok I.), rozhodl, že žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 4.122,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. dubna 2016, č. j. 26 Co 144/2016-82, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje. Uvádí-li žalovaná, že „ napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena “, a že „ dovolacím soudem vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak “, nespecifikuje, jakou právní otázku, resp. jaké právní otázky má přitom na mysli. Ani výtkou, že soudy obou stupňů rozhodly „ v rozporu s dosavadní praxí soudů “, není přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř. řádně vymezena, neboť z obsahu dovolání se nepodává, od kterého (kterých) rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle žalované při svém rozhodování odchýlil, případně v jaké otázce hmotného nebo procesního práva; argumentuje-li žalovaná v souvislosti s touto námitkou tím, že soudy pochybily při vyčíslení nákladů řízení, resp. že nesprávně stanovily počet úkonů právní služby, které zástupce z řad advokátů učinil ve prospěch protistrany, jde o námitku skutkovou, která nevystihuje jediný přípustný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu