ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2877.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2877/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce JUDr. A. G. , zastoupeného Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, proti žalované Ing. A. K. , zastoupené Mgr. Irenou Havránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Mladoboleslavská 514, vedené u Obvodního soudu v Praze 3 pod sp. zn. 16 C 144/2011, o zaplacení částky 16.772,- EUR s příslušenstvím, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2014, č. j. 39 Co 460/2013-394, ve znění opravného usnesení ze dne 24. března 2014, č. j. 39 Co 460/2013-405, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.480,- Kč k rukám advokátky Mgr. Ireny Havránkové.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti shora uvedenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soud pro Prahu 3 ze dne 11. září 2013, č. j. 16 C 144/2011-326, ve znění opravného usnesení ze dne 8. října 2013, č. j. 16 C 144/2011-334, v zamítavém výroku o věci samé v rozsahu částky 16.772,- EUR s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí - tak jak to učinil žalobce v bodu IV. svého dovolání - pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud: a) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Posuzováno podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalobce přes rozsáhlost svého dovolání shora uvedenému požadavku nedostál. Obsáhle sice rozvádí důvody, pro které s rozhodnutím odvolacího soudu (potažmo soudu prvního stupně) nesouhlasí, avšak tato jeho polemika při nesplnění požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Pro úplnost – mimo důvod, pro který došlo k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Podstatnou část dovolací argumentace totiž žalobce formuluje na základě vlastní skutkové verze.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle §1 odst. 1, 2, §2, §7 bodu 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 30. 6. 2014 (srovnej čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) - dále jen „advokátní tarif“, tj. částkou 10.180,- Kč (sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 460.894,56 Kč odpovídající 16.772,- EUR podle kurzu k datu 2. 6. 2014). Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu