ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4648.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4648/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. Lubomírem Švábem, advokátem se sídlem Děčín, Masarykovo náměstí 2/2, proti žalovanému O. K., zastoupenému JUDr. Monikou Bernardovou, advokátkou se sídlem Jenišovice 136, o zaplacení 120.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 21 C 58/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2016, č. j. 11 Co 461/2015-69, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.200 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Moniky Bernardové, advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. 2. 2016, č. j. 11 Co 461/2015-69, potvrdil rozsudek ze dne 14. 10. 2014, č. j. 21 C 58/2012-48, kterým Okresní soud v Děčíně zamítl žalobu o zaplacení částky 120.000 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které žalovaný navrhl odmítnout.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části.
Vylíčil-li žalobce přípustnost dovolání tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud zásadně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť gramatický a obsahový výklad listin a jiných písemností, které mají zakládat vznik závazkového vztahu, posuzuje a rozhoduje dovolací soud jinak, resp. v této věci odvolací soud řeší otázky hmotného a procesního práva odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dále …. má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, pak výše uvedenou náležitost dovolání - vymezení předpokladů přípustnosti dovolání - nesplnil. Má-li být dovolání přípustné proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Spatřuje-li žalobce přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Tyto údaje se z obsahu dovolání nepodávají.
Jelikož v dovolacím řízení nelze pro vady dovolání, jež nebyly včas odstraněny, pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 10. listopadu 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu