ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4734.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4734/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně S. K. , zastoupené Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 8/11, proti žalované A. E. , zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, o 1.100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 292/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2015, č.j. 21 Co 248/2015-341, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 2. 6. 2015, č.j. 41 C 292/2011-312, kterým jí Obvodní soud pro Prahu 4 nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Přestože v odvolacím řízení doložila, že není vlastnicí nemovitostí a že osobní vozidlo, jehož byla pouhou provozovatelkou, bylo odcizeno, neobjasnila své poměry natolik, aby jí bylo možno přiznat osvobození od soudního poplatku z odvolání. Především není podle odvolacího soudu zřejmé, z jakých prostředků žalovaná žije (neuvedla výši příspěvků bývalého manžela ani prostředky, které má k dispozici v souvislosti s péčí o matku, nezmínila, zda má nějaké úspory, resp. finanční prostředky na svém osobním účtu, na který jí byla převedena kupní cena za nemovitost, kterou společně s žalobkyní v roce 2010 prodaly).
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Dovolání není přípustné.
Na vyřešení první otázky – „zda samotné meritum projednávané věci, resp. uplatněná pohledávka, kdy se měla žalovaná podle žaloby bezdůvodně obohatit na úkor žalobkyně, může být důvodem pro nepřiznání osvobození od povinnosti za současného doložení nemajetnosti“ – napadené rozhodnutí není založeno. Úvahu o (ne)splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků odvolací soud nevztahoval k meritu projednávané věci, pouze zohlednil to, co vyplynulo z dosavadního řízení (že žalovaná je majitelkou osobního účtu, na který jí byla poukázána kupní cena nemovitosti, přičemž existenci účtu s vyčísleným zůstatkem nezmínila).
Na druhou dovolatelkou formulovanou otázku – „zda je povinností účastníka soudu ‚vysvětlit’ z čeho žije (jak jej např. materiálně podporují příbuzní), aniž by byl k tomuto předem soudem vyzván, když formulář pro žádost o majetkových poměrech účastníka takovou kolonku neobsahuje“ – dostatečně odpovídá ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013, ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 946/2015, a ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 308/2015). Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Celkové zhodnocení všech okolností se pak musí promítnout do závěru, zda je účastník schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje s řízením související. Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol.: Občanský soudní řád I. Komentář. §1 – 200za . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 953.).
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s výše zmíněnou judikaturou i odbornou literaturou.
Dovolací soud nadto poukazuje na oddíl XI. „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ – označený „Jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození“ ; zde měla žalovaná uvést údaje, které mohly mít na rozhodování o osvobození od soudních poplatků vliv.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu