ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4864.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4864/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou v právní věci V. K. , zastoupeného Mgr. Ing. Miroslavem Pagáčem, advokátem se sídlem v Lukově, Padělky 163, o ustanovení zástupce a přiznání osvobození od soudních poplatků, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 45 Nc 403/2014, o dovolání V. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 21. 8. 2014, č. j. 60 Co 270/2014-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Vojtěch Krajča nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 21. 8. 2014, č. j. 60 Co 270/2014-60, potvrdil usnesení ze dne 16. 6. 2014, č. j. 45 Nc 403/2014-51, jímž Okresní soud ve Zlíně zamítl žádost V. K. o ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání žaloby a kterým mu nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Proti tomuto usnesení podal V. K. (dále též „dovolatel“), nezastoupený advokátem, dovolání.
Usnesením ze dne 28. 4. 2016, č. j. 33 Cdo 4864/2014-70, Nejvyšší soud ustanovil V. K. pro dovolací řízení zástupce – Mgr. Ing. Miroslava Pagáče, advokáta se sídlem v Lukově, Padělky 163.
Prostřednictvím tohoto zástupce podal dovolatel dovolání proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu.
Dovolání však neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolatel pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž dovolacímu přezkumu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva která: a) v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo b) při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od „ustálené rozhodovací praxe“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), c) je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. otázku, d) jež byla dovolacím soudem již vyřešena, avšak má být posouzena opětovně, ale jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. dovolatel nedostál. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013 ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu