ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.5034.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 5034/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Via SMS s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Lazarská 1719/5 (identifikační číslo osoby 24720275), zastoupené Mgr. Pavlem Pernickým, advokátem se sídlem v Sušici, nábřeží Karla Houry 180, proti žalovanému R. B. , o 7.933,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 C 61/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2015, č.j. 15 Co 355/2015-17, takto:
Dovolání se odmítá .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 9. 4. 2015, č.j. 40 C 61/2015-8, Okresní soud v Ostravě odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 6.839,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.094,31 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 6.839,43 Kč od 4. 2. 2015 do zaplacení; žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o vrácení soudního poplatku. Podle soudu prvního stupně návrh postrádá skutková tvrzení, která by konkretizovala původní závazek žalovaného, od něhož se odvíjí závazek uplatněný žalobkyní, tj. závazek vzniklý na základě „dohody o uznání dluhu a jeho novaci“ .
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 6. 2015, č.j. 15 Co 355/2015-17, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Předmět řízení – argumentuje odvolací soud – je vymezen vylíčením skutkového děje právního důvodu žaloby, tedy právního vztahu, o nějž žalobce opírá svůj právní nárok, kterého se v řízení domáhá; není nutné, aby sám žalobu právně hodnotil, neboť soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. V daném případě tak bylo nutno odlišit skutková tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu od jejich právní kvalifikace žalobkyní. Dohodu (kterou právně kvalifikovala jako novaci), na jejímž základě dovozuje žalobní nárok, žalobkyně skutkově vymezila jako „prohlášení o uznání dluhu s dohodou o způsobu jeho úhrady“ . Takto vymezený skutkový stav je nutno právně kvalifikovat nikoliv jako jednání rušící stávající závazek, nýbrž jako uznání nároku dlužníkem s dohodou o změně splatnosti. Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, v jeho důsledku nedochází k zániku původního ani ke vzniku nového závazku, pouze se zakládá vyvratitelná domněnka, že dluh existoval v době, kdy byl uznán. Aby žalobkyně dostála povinnosti tvrzení, bylo podle odvolacího soudu nezbytné skutkovým dějem vymezit „původní závazek“ , od kterého odvíjí závazek stávající, z něhož vyplývá uplatněný nárok na peněžité plnění.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně, není přípustné, neboť zpochybněnou právní otázku týkající se vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které se nemá v úmyslu odklonit ani v tomto případě.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu §79 odst. 1 (§174a odst. 2) o.s.ř. rozumějí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v rozsahu, který umožní jeho jednoznačnou individualizaci vylučující záměnu s jiným skutkem (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96). Právní charakteristika skutku (tzv. právní důvod žaloby) není součástí vymezení předmětu řízení a žalobce ji není povinen v návrhu uvádět; uvede-li ji, není pro soud závazná. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. Tentýž předmět řízení je ve smyslu ustanovení §83 o.s.ř. upravujícího překážku litispendence (věci zahájené) a ve smyslu ustanovení §159a odst. 5 o.s.ř. upravujícího překážku rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté) dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku.
V projednávané věci žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že poskytla peněžitou částku žalovanému, kterému vznikl dluh odpovídající její pohledávce. V rámci mimosoudního vymáhání pohledávky uzavřela žalobkyní pověřená třetí osoba s žalovaným 14. 7. 2014 smlouvu, která původní závazek zrušila a nahradila ho novým závazkem, podle něhož má žalovaný zaplatit žalobkyni 8.207,43 Kč. Žalovaný zaplatil dobrovolně 1.368,- Kč. K návrhu žalobkyně jako přílohu předložila listinu ( „Prohlášení o uznání dluhu s dohodou o způsobu jeho úhrady“ ) obsahující prohlášení účastníků, že „na základě dříve uzavřené příslušné smlouvy vznikla dlužníkovi povinnost vrátit věřiteli pohledávku“ a že „touto dohodou se ve smyslu §1901 a násl. občanského zákoníku ruší původní závazek dlužníka … a v zájmu zjednodušení a právní jistoty účastníků ohledně výše dluhu se nahrazuje původní závazek dlužníka novým závazkem (novace) ve výši … 8.207,43 Kč, vzniklým na základě tohoto prohlášení.“
V usneseních ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2555/2012, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012, a ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 879/2013, Nejvyšší soud vyložil, že není vadou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, která by bránila pokračování v řízení, neuvede-li žalobce všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, jestliže v něm vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce . Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí (předloží) k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a na kterou v textu návrhu výslovně odkáže (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, a ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38/2009). Jde tedy o to, aby skutkový děj (skutek) byl nezaměnitelně skutkově vymezen. Jestliže v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce neuvede rozhodující skutečnosti, popř. vylíčí je natolik neúplně, neurčitě nebo nesrozumitelně, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo jestliže je mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor, nelze pokračovat v řízení a soud – aniž by žalobce vyzval k opravě nebo doplnění podání – návrh usnesením odmítne (§174a odst. 4 o.s.ř.). Ve všech shora uvedených případech shledal Nejvyšší soud závěr soudů nižších stupňů (že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je vadný pro neúplnost vylíčení rozhodujících skutečností) nesprávným, protože z obsahu spisu bylo možné po skutkové stránce dovodit, že předmětem řízení je právo ze zrušené (zaniklé) pojistné smlouvy.
V projednávané věci žalobkyně tvrdila – v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a shodně i v připojené listině – že poskytla žalovanému „již dříve“ peněžitou částku, kterou ve sjednaném termínu nevrátil, a že třetí osoba jí pověřená zprostředkovala vydání „Prohlášení o uznání dluhu s dohodou o způsobu jeho úhrady“ (žalobkyní kvalifikované jako dohoda o novaci). Tím zjevně nedostála požadavkům na vylíčení rozhodujících skutečností, jak je popsáno výše. Právní posouzení takto neúplných skutečností nevede k závěru, že uplatněné právo na peněžité plnění z nich vyplývá, tj. že žalobní návrh je důvodný, protože bez dalšího má odraz v hmotném právu. Aby soud mohl posoudit podmínky řízení a rozhodnout o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, bylo třeba tvrdit i skutečnosti týkající se původního závazku žalovaného, od kterého žalobkyně ( in fine ) právo na peněžité plnění odvíjí. Pouze na základě rozhodujících skutečností mohl soud učinit (právní) závěr, zda byly naplněny předpoklady privativní novace, v jejímž důsledku se dosavadní závazek (zcela nebo zčásti) ruší a nahrazuje se novým závazkem, popřípadě zda dosavadní závazek (zcela nebo zčásti) obstojí vedle nového závazku, nebo zda právním následkem jednání stran byla jen změna práv a povinností tvořících obsah „původního“ závazku, eventuálně jaké jiné právní následky uzavřená dohoda vyvolala.
Pro úplnost je třeba dodat, že povinnost tvrdit rozhodující skutečnosti může žalobce splnit i dodatečně; v rámci úpravy elektronického platebního rozkazu tak může učinit jen do okamžiku, než soud vyvodí důsledky z absence jednoznačné individualizace uplatněného nároku (právního důvodu závazku) v podobě odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (§174a odst. 4 o.s.ř.). K nezbytnosti postupu podle §43 o.s.ř. i v poměrech týkajících se elektronických platebních rozkazů pak Nejvyšší soud uzavřel, že nelze odmítnout návrh na jeho vydání, aniž by soud žalobce vyzval k opravě nebo doplnění podání poté, co byl (již) vydaný elektronický platební rozkaz zrušen pro nemožnost doručení žalovanému (srov. usnesení ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2929/2014, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15/2016).
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. 6. 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu