ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.5576.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 5576/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně R. R. , zastoupené JUDr. Miroslavem Ťupou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 659/11, proti žalované kostínek stanislav s. r. o. , se sídlem v Praze 10-Petrovicích, Edisonova 77 (identifikační číslo osoby 27117375), zastoupené Mgr. Michalem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, o 49.839,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 47 C 335/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2015, č.j. 68 Co 138/2015-208, takto:
Dovolání se odmítá .
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.400,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Miroslava Ťupy, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 23. 10. 2014, č.j. 47 C 335/2010-171, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 uložil žalované zaplatit žalobkyni 49.839,- Kč a oběma účastnicím nahradit náklady, které platil stát, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně po právní stránce uzavřel, že žalobkyni vznikla škoda – vynaložila peněžní prostředky za statické zabezpečení nosné zdi – v souvislosti se stavební činností žalované, která nepostupovala s odbornou péčí, ačkoli je obchodní společností s předmětem činnosti „provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ (§420, §442 odst. 1, §510 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“).
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná namítá nesprávné právní posouzení věci. Má za to, že za škodu neodpovídá, protože postupovala podle projektové dokumentace Ing. arch. Z. T., který ve výkresové části rozšíření dveřního prostoru graficky zakreslil. Žalobkyně dala pokyn k zahájení stavby, přestože neměla k provedení stavebních úprav bytu stavební povolení, ani svolení družstva, které vědělo o tom, že zeď je nosná, a žalované poskytovala nepravdivé informace, resp. důležité skutečnosti zatajila. Za škodu tedy odpovídá žalobkyně a zpracovatel projektové dokumentace.
Žalobkyně se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání žalované není přípustné.
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud vyšel – zejména – z toho, že se žalovaná smluvně zavázala žalobkyni zrekonstruovat bytové jádro v panelovém domě. Následkem zásahu do nosné železobetonové zdi mezi obývacím pokojem a kuchyní bylo porušení nadpraží svislou trhlinou, která vedla k oslabení konstrukce. Porušení nadpraží bylo způsobeno nedostatečným vyztužením na účinky zatížení při zvětšení rozponu stavebního otvoru (rozšíření dveřního otvoru z 900 mm na 1550 mm). Žalovaná je společností s předmětem činnosti „provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ , tzn. odbornou firmou, která má provádět stavební činnost v souladu s právními předpisy a závaznými technickými normami. Podle závěrů znalce Prof. Ing. Petra Hájka, CSc., musela poznat nosné a nenosné konstrukce objektu, neboť se jednalo o prefabrikovaný panelový systém, jehož konstrukční řešení by mělo být stavebním odborníkům známé (z dispozičního uspořádání bytu bylo na první pohled zřejmé, že příčné železobetonové stěny jsou nosné). Za statické posouzení a za výztuž z uhlíkových lamel vynaložila žalobkyně 49.839,- Kč.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaná odpovídá za škodu, která vznikla neodborným zásahem do nosných stavebních konstrukcí bytu, aniž měla k dispozici stavební povolení (§103 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu /stavební zákon/, ve znění pozdějších předpisů), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. odůvodnění rozsudku ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3948/2007, usnesení ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1304/2012, rozsudek ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4513/2015).
Namítá-li žalovaná, že za škodu žalobkyni odpovídá zpracovatel projektové dokumentace, je nutno poukázat na skutečnost, že případná odpovědnost zpracovatele projektové dokumentace nevylučuje odpovědnost žalované jako zhotovitelky za škodu způsobenou při provádění díla.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 20. 7. 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu