ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.5668.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 5668/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně M. K. , proti žalované D. Š. , o zaplacení 77.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 180 C 130/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2015, č. j. 8 Co 135/2015-169, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení 77.400 Kč (s příslušenstvím), které jí poskytla na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 18. 10. 2012; žalovaná jí ve sjednané lhůtě půjčené peníze nevrátila.
Žalobkyně podáním došlým Okresnímu soudu v Ostravě dne 1. 11. 2012 požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Žádost odůvodnila tím, že je nezaměstnaná, pobírá částečný invalidní důchod ve výši 5.188 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 2.043 Kč měsíčně (do 30. 4. 2012), resp. 2.188 Kč měsíčně (od května 2012). U Krajského soudu v Ostravě bylo dne 7. 7. 2011 pod sp. zn. KSOS 25 INS 11870/2011 zahájeno insolvenční řízení a je v úpadku s povoleným oddlužením.
Poté, co Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 8. 2014, č. j. 8 Co 678/2014, 8 Co 679/2014-149, zrušil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2014, č. j. 180 C 130/2012-60, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2014, č. j. 180 C 130/2012-87, jímž bylo přerušeno řízení, byla žalobkyně vyzvána k aktualizaci svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Na výzvu doručenou jí dne 17. 10. 2014 nereagovala.
Okresní soud v Ostravě následně usnesením ze dne 19. 1. 2015, č. j. 180 C 130/2012-156, žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal (výrok I.) a návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl (výrok II.). Dovodil, že žalobkyně neprokázala, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř. a ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. Přes výzvu soudu totiž nedoložila své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, přičemž doložené poměry z roku 2012 nemohou být podkladem pro rozhodnutí o jejích žádostech. Žalobkyně je sice v insolvenčním řízení a bylo jí povoleno oddlužení, je však zapsána v živnostenském rejstříku pod identifikačním číslem 146 02 687 s předmětem podnikání zprostředkování obchodu a služeb a je výlučnou vlastnicí rodinného domu čp. s pozemky parc. č. 555 a parc. č. 556 v K. v. S., jež pronajímá V. K. jako administrativní sídlo firmy. V. K. jí zřídil dispoziční právo ke svému účtu, na nějž si nechává posílat své finanční prostředky. Žalobkyně podniká „načerno“ v oblasti insolvenčního poradenství s odkazem na internetové stránky www.firmy.cz-www.vojtoma.mypage.cz .
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 4. 2015, č. j. 8 Co 135/2015-169, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobkyně nedostála své povinnosti prokázat věrohodným způsobem své aktuální poměry, jež jsou rozhodné pro posouzení opodstatněnosti jejích žádostí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 8. 2015, č. j. 180 C 130/2012-194, žádost žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatkůpro dovolací řízení a její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl. Odvolací soud usnesením ze dne 6. 10. 2015, č. j. 8 Co 365/2015-217, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Soud prvního stupně dále usnesením ze dne 29. 10. 2015, č. j. 180 C 130/2012-221, vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Současně ji poučil, že pokud nepředloží do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno. Na usnesení obsahující uvedenou výzvu, jež bylo žalobkyni doručeno 7. 11. 2015, reagovala opětovnou žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.; dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odst. 1 věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odst. 2 písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odst. 4).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi lze přiznat osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že žalobkyně není povinna uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jenž jí ve spojení s usnesením soudu prvního stupně nepřiznal osvobození od soudního poplatku a neustanovil jí advokáta pro řízení o žalobě, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o její žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod č. 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V daném případě dovolací soud sdílí názor, který odvolací soud (soud prvního stupně) přijal v napadeném usnesení, že žalobkyně neprokázala své aktuální majetkové poměry tak, aby jí mohlo být zcela výjimečně ze závažných důvodů přiznáno osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř. K poměrům, jež žalobkyně doložila v roce 2012 (jež jsou pro svou neaktuálnost nepoužitelné), se sluší uvést jen to, že žalobkyně neuvedla všechny okolnosti, jež jsou podstatné pro posouzení opodstatněnosti její žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. Opomněla uvést, že kromě částečného invalidního důchodu a dalších dávek sociálního zabezpečení má příjem z nemovitostí, které pronajímá.
Nesplňuje-li žalobkyně podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nelze u ní pokládat za splněné ani předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení ve smyslu §30 o. s. ř. Protože žalobkyně ani přes výzvu soudu prvního stupně (viz usnesení ze dne 29. 10. 2015, č. j. 180 C 130/2012-221), která jí byla doručena dne 7. 11. 2015, neodstranila nedostatek povinného zastoupení, dovolací soud dovolací řízení podle §241b odst. 2, části věty před středníkem a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. června 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu