ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.5726.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 5726/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně O. B. , zastoupené JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, proti žalované JOMAHRA s.r.o. , se sídlem v Ostravě, Nádražní 601/159 (identifikační číslo osoby 29388929), zastoupené Mgr. Petrem Kučerou, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách 2632/18, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 126 C 68/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2015, č.j. 57 Co 172/2015-79, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.826,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Magdy Rothové, advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 6. 8. 2014, č.j. 126 C 68/2013-36, kterým Okresní soud v Ostravě uložil žalované zaplatit žalobkyni 500.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a na náhradě nákladů řízení 83.344,39 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu uplatnila žalobkyně právo na smluvní pokutu důvodně, protože předmět prodeje byl – v rozporu s tím, co bylo sjednáno – zatížen právní vadou, za kterou se považuje existence jakéhokoliv práva třetí osoby k převáděné nemovitosti. V daném případě se právo PODA a.s. zřizovat a provozovat na cizím pozemku nebo v něm podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě opírá o ustanovení §104 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů /zákon o elektronických komunikacích/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 127/2005 Sb.), a nelze dovodit, že by toto právo zaniklo proto, že nebyla s vlastníkem pozemku uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene. V takovém případě může věcné břemeno zřídit vyvlastňovací úřad.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jímž prosazuje, že právní vadou je pouze „zcela konkrétní právo zřízené ve prospěch jiné osoby než vlastníka ke zcela konkrétní věci“ (zde pozemku ve vlastnictví žalobkyně). Takové právo k pozemku, pod nímž je umístěno telekomunikační vedení, nebylo prokázáno, přičemž možnost domáhat se jeho zřízení v budoucnu s odkazem na §104 zákona č. 127/2005 Sb. nestačí. Podzemní telekomunikační vedení – „na pozemku uložené bez právního důvodu“ – je tedy pouze faktickou vadou nemovitosti, tj. takovou, která zatěžuje užívání v hmotném smyslu. Podstatné je také to, zda byl pozemek zatížen právní vadou ve lhůtě šedesáti dnů ode dne vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně na základě kupní smlouvy z 12. 12. 2012. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření zdůraznila, že bez ohledu na skutečnost, zda byla či nebyla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, byla na pozemku zřízena stavba třetí osoby, a to se souhlasem její právní předchůdkyně; tento stav trval i šedesátý první den po doručení kupní smlouvy s vyznačenou doložkou o provedení vkladu práva do katastru nemovitostí. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§237, §239 o.s.ř.); jde o posouzení existence právní vady předmětu kupní smlouvy ve vazbě na ustanovení §104 zákona č. 127/2005 Sb.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (§544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (§544 odst. 2 obč. zák.).
Podle ustanovení §104 zákona č. 127/2005 Sb. je podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle §8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vydaném podle zvláštního právního předpisu a za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizím pozemku nebo v něm nadzemní nebo podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě, včetně jejich opěrných bodů nadzemního nebo vytyčovacích bodů podzemního komunikačního vedení, telefonní budky a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, přetínat tyto pozemky vodiči a zřizovat v nich vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky (odstavec 1, písm. a/). Pro zajištění výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 a 2 písm. b/ a c/ uzavře podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť s vlastníkem dotčené nemovitosti písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene k části dotčené nemovitosti za jednorázovou náhradu a po ukončení výstavby a zaměření polohy vedení smlouvu o zřízení věcného břemene ke skutečně dotčené části nemovitosti (odstavec 3, věta první). Nedojde-li s vlastníkem dotčené nemovitosti k uzavření písemné smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene podle odstavce 3 nebo prokáže-li podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, že vlastník dotčené nemovitosti není znám nebo není určen anebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo je-li vlastnictví nemovitosti sporné, či vlastník v dispozici s ní omezen, rozhodne o návrhu podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť na zřízení věcného břemene vyvlastňovací úřad podle zvláštního právního předpisu. Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť může vykonávat oprávnění uvedená v rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu o omezení vlastnického práva k dotčené nemovitosti ode dne vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Omezení vlastnického práva nesmí být provedeno ve větším rozsahu, než je k dosažení účelu uvedeného v odstavcích 1 a 2 nezbytné (odstavec 5).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene z 29. 3. 2011 se tehdejší vlastnice pozemku parc. č. st. 1014 TELEKOMSERVIS, spol. s r.o., zavázala uzavřít s budoucí oprávněnou (PODA a.s., se sídlem v Ostravě, 28. října 1168/102, 25816179) po ukončení výstavby podzemního vedení veřejné komunikační sítě a zaměření plochy skutečně dotčené části pozemku smlouvu o zřízení věcného břemene „podle §104 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb . “ Návrh smlouvy měla oprávněná předložit bez zbytečného odkladu po ukončení výstavby s tím, že povinná se zavázala – za předpokladu souladu s ujednáními stran obsaženými ve smlouvě o smlouvě budoucí – návrh ve lhůtě třiceti dnů od jeho předložení akceptovat. Územní rozhodnutí č. 82/11 na stavbu „OMS PODA – Ostrava, U Dvoru, Přemyslovců, Mládí“ , jímž investor získal oprávnění kabelové vedení umístit a provozovat, nabylo 12. 7. 2011 právní moci a rozsah věcného břemene specifikoval geometrický plán č. 1833-801/2011-B (vyhotovený 4. 1. 2012 a odsouhlasený příslušným katastrálním úřadem 9. 1. 2012). Žalobkyně na základě smlouvy z 12. 12. 2012 uzavřené s žalovanou nabyla do vlastnictví dům na pozemku parc. č. st. 1014 a pozemek parc. č. st. 1014 (zastavěná plocha a nádvoří), zapsané na listu vlastnictví č. 1524 pro katastrální území M. H. (713830), obec O., u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava (dále jen „nemovitost“, příp. „pozemek“); právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly 12. 12. 2012 (V-12517/2012-807). V článku IV bodu 1 smlouvy se strany dohodly, že „Nebude-li předmět prodeje prost veškerých právních vad, vyjma těch, jež zřídí kupující nejpozději do 60 (šedesáti) pracovních dnů ode dne obdržení této kupní smlouvy s doložkou o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k předmětu prodeje, je kupující oprávněn od této smlouvy odstoupit. Současně s právem od této kupní smlouvy odstoupit vzniká kupujícímu nárok na smluvní pokutu v částce 500.000,- Kč.“ Žalovaná (prodávající) v článku IV bodu 2 smlouvy prohlásila, že „na převáděných nemovitostech, které jsou předmětem této smlouvy, neváznou žádné právní ani jiné vady, že na nich neváznou dluhy, věcná břemena, jiná práva třetích osob, jiné právní povinnosti a vady nebo omezení vlastnického práva, s výjimkou nájemních smluv …“ Dopisem z 29. 4. 2013 požádala PODA a.s. žalobkyni o uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene pro podzemní vedení elektronických komunikací uložené v pozemku a současně jí předložila návrh smlouvy s geometrickým plánem č. 1833-801/2011-B; z těchto listin se žalobkyně dozvěděla, že pod pozemkem je uloženo podzemní komunikační (kabelové) vedení telekomunikační sítě sestávající z ochranných HDPE trubek s optickými kabely. Žalovaná v době uzavření kupní smlouvy o instalaci kabelového vedení věděla, neboť společnosti PODA a.s. ke stavbě poskytla součinnost. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě zřídila pod pozemkem právnická osoba zajišťující veřejnou komunikační činnost, a to v době, kdy pozemek vlastnila TELEKOMSERVIS, spol. s r.o. (právní předchůdkyně žalované a žalobkyně).
O právních vadách věci pojednává občanský zákoník v oddílu prvním, hlavy první ( „Obecná ustanovení“ ), části osmé ( „Závazkové právo“ ). V rámci obecné úpravy odpovědnosti za vady věci stanoví, že kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady (§499 obč. zák.). Na rozdíl od faktické vady, která se projevuje v nedostatku těch vlastností, jež předmět plnění má mít, se právní vadou rozumí závada, která způsobuje, že nabyvatel nezískal k předmětu plnění právní postavení v takovém rozsahu a takového obsahu, jaké měl na základě smlouvy nabýt. Z ustanovení §500 odst. 1 obč. zák. přitom vyplývá, že právní vady, zjistitelné nahlédnutím do katastru nemovitostí (např. zatížení věci věcným břemenem), jsou postaveny naroveň tzv. vadám zjevným. Existenci právních vad zatěžujících nemovitost účastníci spojili se sankcí v podobě smluvní pokuty. Z článku IV bodů 1 a 2 kupní smlouvy vyplývá (což soudy obou stupňů dovodily implicitae ), že ve vztahu ke smluvní pokutě účastníci nerozlišovali mezi právními vadami zjevnými a skrytými, tj. těmi, které z veřejného seznamu nelze zjistit. Správně se proto odvolací soud ztotožnil se závěrem vysloveným soudem prvního stupně, že právní vadou je existence jakéhokoliv práva třetí osoby k převáděné nemovitosti, přičemž se nemusí jednat pouze o právní vadu, která je zapsaná ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí).
I když nebylo prokázáno, že pro zajištění výkonu oprávnění provozovat podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě uzavřela PODA a.s. s žalobkyní v rozhodné době smlouvu o zřízení věcného břemene, představuje kabelové vedení pod pozemkem vybudované podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť zatížení rovnající se právní vadě předmětu kupní smlouvy. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že z ustanovení §104 zákona č. 127/2005 Sb, které vyjmenovává oprávnění k využívání cizích nemovitostí, vyplývá postup v případech, kdy vlastník dotčené nemovitosti se zřízením věcného práva ve prospěch jiné osoby nesouhlasí (srov. zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě /zákon o vyvlastnění/, ve znění pozdějších předpisů), nelze dovodit, že právo provozovat kabelové vedení zřízené na základě rozhodnutí příslušného úřadu neuzavřením smlouvy definitivně zaniklo (viz práva a povinnosti při zajištění veřejné komunikační sítě stanovené v §104 odst. 6, 7, 13 cit. zákona).
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud ve shodě s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání žalované zamítl (§243d písm. a/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 12.826,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.226,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. 7. 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu