ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.730.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 730/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně DIPRO trade s. r. o. se sídlem v Brně, Neumannova 262/38, identifikační číslo 25585525, zastoupené JUDr. Václavem Peňázem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 13, proti žalovanému R. D. , zastoupenému JUDr. Stevem Georgesem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 5a, o 184.260,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 253/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2015, č. j. 44 Co 4/2012-286, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.648,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Steva Georgese, advokáta.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2011, č. j. 41 C 253/2006-258, tak, že žalobu o zaplacení částky 184.260,- Kč s příslušenstvím zamítl pro neunesení důkazního břemene; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Za takovou považuje otázku, zda v situaci, kdy nebyla v řízení prokázána dohoda o konkrétní výši ceny díla (tvrzení účastníků se lišila co do výše dohodnuté ceny), má soud přiznat podle §634 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, cenu přiměřenou.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Spojuje-li dovolatelka přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na dovolatelkou vymezené právní otázce, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné.
Je potřeba zdůraznit, že určujícím závěrem odvolacího soudu byla úvaha, že dovolatelka procesně podlehla pro neunesení důkazního břemene ohledně svého tvrzení o dohodnuté výši ceny díla, přičemž právní otázku týkající se rozložení důkazního břemene ve sporu žalobkyně v dovolání nezpochybnila.
Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu