ECLI:CZ:NS:2016:33.ICDO.63.2015.1
KSOS 25 INS 1979/2013
25 ICm 2109/2013
sp. zn. 33 ICdo 63/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Mgr. Ing. P. H., Ph.D. , jako insolvenční správkyně dlužníka J. Š., zastoupené Mgr. Pavlínou Jaškovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Lužickosrbská 116/7, proti žalované SMART Financial s.r.o. , se sídlem v Olomouci, Hněvotínská 241, o určení pravosti a výše popřené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 25 ICm 2109/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. Š. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 1979/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. dubna 2015, č. j. 25 ICm 2109/2013, 13 VSOL 170/2014-47 (KSOS 25 INS 1979/2013), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 2. července 2014, č. j. 25 ICm 2109/2013-20 (KSOS 25 INS 1979/2013), určil, že „žalovaný nemá za dlužníkem J. Š., v řízení KSOS 25 INS 1979/2013, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1 přihláškou č. 7 ve výši 20.768 Kč“ (výrok I.), určil, že „žalovaný nemá za dlužníkem J. Š., v řízení KSOS 25 INS 1979/2013, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1.1 přihláškou č. 7 ve výši 45.296 Kč“ (výrok II.), určil, že „žalovaný nemá za dlužníkem J. Š., v řízení KSOS 25 INS 1979/2013, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 2 ve výši 14.674 Kč“ (výrok III.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.)
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. dubna 2015, č. j. 25 ICm 2109/2013, 13 VSOL 170/2014-47 (KSOS 25 INS 1979/2013), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem J. Š., v řízení KSOS 25 INS 1979/2013, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1 přihláškou č. 7 ve výši 20.768 Kč. V části výroku II. ohledně částky 10.771 Kč změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem J. Š., v řízení KSOS 25 INS 1979/2013, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1.1 přihláškou č. 7; ve zbývající části tento výrok potvrdil, stejně jako výrok III. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaná a dlužník uzavřeli dne 22. 2. 2007 úvěrovou smlouvu, podle níž žalovaná poskytla dlužníku jako spotřebiteli úvěr ve výši 15.000,- Kč. V bodě 11. obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je obsažena rozhodčí doložka. Rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Michalem Tonem dne 18. 12. 2007, který nabyl právní moci dne 21. 8. 2008, byl dlužník (spolu s dalším spoludlužníkem) zavázán k zaplacení částky 20.768 Kč s úrokem z prodlení a nákladů rozhodčího řízení. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 6. 2008 soud nařídil exekuci na majetek dlužníka podle vykonatelného rozhodčího nálezu Mgr. Michala Tona ze dne 18. 12. 2007. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka J. Š. a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Dne 25. 4. 2013 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška pohledávek žalované za dlužníkem. Na přezkumném jednání ze dne 10. 6. 2013 žalobkyně pohledávky dlužníka popřela pro promlčení s tím, že rozhodčí řízení nevedlo k prodloužení promlčecí doby nebo k jejímu stavení, a pro neexistenci. Žaloba byla soudu doručena dne 16. 6. 2013.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a dlužníkem je smlouvou spotřebitelskou, a že rozhodčí doložka, na základě které byl vydán rozhodčí nález, je neplatná podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), takže rozhodce Mgr. Michal Ton neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu; rozhodčí nález proto nemohl založit pro spornou pohledávku účinky pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, resp. nemohl vyvolat žádné právní následky. Zatímco soud prvního stupně mimo jiné dovodil, že pohledávky ve výši 20.786 Kč a 10.771 Kč jsou promlčeny, odvolací soud se s tímto závěrem neztotožnil, neboť dospěl k závěru, že ke stavění promlčecí doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky.
Proti měnícím výrokům rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (otázky promlčení), která nebyla doposud dovolacím soudem jednoznačně vyřešena.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že i pravomocný rozhodčí nález vydaný rozhodcem, který z důvodu neplatnosti sjednané rozhodčí doložky neměl pravomoc k jeho vydání, má účinek spojovaný s pravomocným přiznáním práva z obchodního závazkového vztahu v soudním či rozhodčím řízení podle §408 odst. 1 obchodního zákoníku, a že tudíž pohledávky žalované nejsou promlčeny. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že popřené pohledávky jsou promlčené, neboť nebyly přiznány pravomocným rozhodnutím v civilním řízení. Rozhodčí nález, který byl vydán rozhodcem, jenž k tomu nebyl oprávněn, nevyvolává žádné právní účinky a nemůže nabýt právní moci ve smyslu materiálním; na práva jím přiznaná tudíž nelze hledět jako na práva přiznaná pravomocným rozhodnutím. Ustanovení §110 obč. zák. stanoví pro pohledávku desetiletou promlčecí dobu pouze tehdy, bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu; z podstaty věci je tudíž vyloučeno, aby nicotný rozhodčí nález měl dopad do běhu promlčecích lhůt přihlášených pohledávek. Podle §403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, ve znění účinném k okamžiku uzavření smlouvy (dále jen „obch. zák.“), promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí doložky řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se řídí rozhodčí řízení; sám zákon tudíž rozlišuje pro účel běhu promlčecích lhůt mezi tím, zda je rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky. V dané věci nebyla rozhodčí doložka uzavřena platně, takže obecná čtyřletá promlčecí doba nepřestala zahájením rozhodčího řízení běžet.
Uvedenou problematikou předloženou k dovolacímu přezkumu se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval (srovnej např. jeho rozsudky ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014, nebo ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 ICdo 50/2015), přičemž dospěl k závěru, že ke stavení promlčecí doby dochází i v případě, že rozhodčí řízení bylo zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Odvolací soud tak rozhodl v souladu s již ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od které není důvodu se odchýlit ani v posuzovaném případě.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu