ECLI:CZ:NS:2016:33.ND.194.2016.1
sp. zn. 33 Nd 194/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci oprávněné Generali Pojišťovna a.s. se sídlem Praha 2, Bělehradská 299/132, identifikační číslo osoby 618 59 869, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem Praha 5, náměstí Kinských 76/7, proti povinnému V. B. , o 315.148 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 307/2016, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 307/2016, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek, Exekutorský úřad Plzeň-město se sídlem Plzeň, Dominikánská 8, podal Okresnímu soudu v Břeclavi žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 315.148 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 1. 3. 2016, č. j. 53 EXE 307/2016-16, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že „po marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným bude věc předložena dle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky“. Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť povinný neprochází centrální evidencí obyvatel ani registrem obyvatel a z návrhu vyplývá, že má trvalý pobyt na Slovensku.
Podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o.s.ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 22 odst. 5 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, mají výlučnou příslušnost soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden.
Podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, které bylo publikováno pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, plyne, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného a rozhoduje-li Nejvyšší soud podle §11 odst. 3 o. s. ř., určí místně příslušný exekuční soud podle zásady hospodárnosti.
V posuzované věci je pravomoc soudů České republiky dána a Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil jako místně příslušný exekuční soud, u něhož navrhovaný soudní exekutor podal žádost o pověření provedením exekuce a který již provedl prvotní úkony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2016
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu