ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.957.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 957/2016-72
USNESENÍ
Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 27. 7. 2016 o dovolání obviněného F. D. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 5 To 24/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 3/2014, takto:
Podle §265g odst. 2 tr. ř. předseda senátu bere na vědomí zpětvzetí dovolání obviněného F. D.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. 43 T 3/2014, byl obviněný F. D., uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (body 1., 2. rozsudku), přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku (body 1., 2. rozsudku), zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3. rozsudku), přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3. rozsudku) a byl odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. 43 T 3/2014, podali obvinění F. D., F. D., M. D. a státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 5 To 24/2015, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněných F. D. a F. D., ve výroku o vině pod bodem 1) a ve zprošťujícím výroku učiněném podle §226 písm. b) tr. ř. a ohledně obviněného F. D., rovněž ve výroku o vině pod bodem 2), dále ve výrocích o trestech a rovněž ve výrocích o náhradě škody ve vztahu k poškozenému M. M. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného F. D., uznal vinným ze spáchání přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku, za uvedené jednání a za pokus zločinu loupeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 3) nezměněn, obviněného F. D., odsoudil podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 5 To 24/2015, podal následně obviněný F. D., prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že v případě jednání popsaného pod bodem 3) rozsudku nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu zločinu loupeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť jejich jednání úmyslně nesměřovalo ke zmocnění se cizí věci. To lze dle názoru dovolatele dovodit již z toho, že J. K. dlužil 3.750.000 Kč, což mnohonásobně převyšuje byť i jen domnělý obnos, který mohl mít u sebe v odcizené kabelce. Soudům rovněž vytkl, že se řádně nezabývaly tím, zda byl narušen objekt trestného činu loupeže. V této souvislosti vyjádřil názor, že uplatňoval svůj oprávněný zájem vyplývající z pozice věřitele vůči J. K., který ho opakovaně uváděl v omyl a ujišťoval ho o následné úhradě dluhu. Jednal tedy v odplatě, které bez dalšího nelze přičítat úmysl zmocnění se věci. Poukázal dále na porušení zásady in dubio pro reo, na absenci popisu subjektivní stránky týkající se úmyslu zmocnit se cizí věci a na nerespektování hledisek vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku při ukládání trestu. Dále uvedl, že jde o jasnou xenofobii a že je diskriminován jen s ohledem na svůj romský původ, což lze dovodit již z toho, že byl policií při zásahu brutálně zbit, ačkoli nekladl odpor a nebyl ozbrojen. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Současně s odkazem na ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. navrhl, aby byla odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného F. D., se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu se nelze úspěšně domáhat přezkoumávání správnosti soudy provedeného dokazování, ani opravy skutkových zjištění učiněných soudy, jimiž je tak Nejvyšší soud v zásadě vázán. Jedinou výjimkou, která by odůvodňovala zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, by byl případ, kdy by se nesprávná realizace důkazního řízení dostala do kolize s principy spravedlivého procesu. Podle jeho názoru v trestní věci dovolatele rozhodnutí soudu uvedeným nedostatkem netrpí, neboť byly zajištěny a provedeny všechny důležité a pro rozhodnutí podstatné důkazy, tyto byly získány a posléze provedeny v souladu s procesními předpisy, přičemž soud je rovněž řádně vyhodnotil, a tedy proces dokazování nebyl svévolný. Pokud jde o obsahovou stránku podaného dovolání, domnívá se, že část námitek obviněného pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Pod uplatněný dovolací důvod bylo možno podřadit námitky obviněného v tom smyslu, že nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně nebyla správně vyhodnocena subjektivní stránka a objekt trestného činu. Za důvodné je však nepovažuje. Přestože obviněný popírá, že by jednal v úmyslu zmocnit se cizí věci, ze skutkových zjištění vyplývá pravý opak. Je nesporné, že poškozený J. K. byl obviněnými fyzicky napadán, a to tyčovitým předmětem, což je zřejmé jak z jeho výpovědi, tak i ze záznamu kamerového záznamu, a dovodit to lze rovněž ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podle nichž lze zranění obličeje, hlavy a trupu poškozeného ze soudně lékařského hlediska vysvětlit právě údery basebalovou pálkou a pěstmi. Poškozený J. K. se vyjádřil v tom smyslu, že obviněný F. D., na něj od počátku útoku křičel „kde jsou ty peníze“ , přičemž posléze se obvinění skutečně kabelky s finanční hotovostí poškozeného zmocnili. Z toho je zřejmé, že násilné jednání obviněných směřovalo ke zmocnění se věcí poškozeného. Uvedený závěr lze dovodit i s ohledem na skutečnost, že sami obvinění zmiňují, že poškozený měl údajně F. D., z minulosti dlužit vyšší finanční hotovost. V tomto směru tedy lze souhlasit s nalézacím soudem, že ve vztahu k základní skutkové podstatě se obvinění protiprávního jednání dopustili v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě je pak s ohledem na učiněná skutková zjištění a provedené důkazy možno učinit závěr, že vzhledem k intenzitě útoku, který byl veden poměrně razantně, více osobami, pěstmi i tyčovitým předmětem, a to zejména do horní poloviny těla poškozeného a jeho hlavy, museli obvinění vědět, že poškozenému mohou způsobit vážné, až život ohrožující zranění, byli srozuměni s tím, že k takovému následku může také dojít. I v tomto směru je tedy jejich jednání třeba kvalifikovat jako úmyslně zaviněné. Pokud tedy jednání obviněného popsané pod bodem 3 rozsudku směřovalo vůči osobní svobodě, zdraví a majetku poškozeného, přičemž jen shodou náhod nedošlo ke způsobení následku v podobě těžké újmy na zdraví, bylo soudy důvodně posouzeno jako pokus zločinu loupeže ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku, §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podáním doručeným soudu dne 25. 7. 2016 vzal obviněný F. D., výslovně dovolání zpět.
Podle §265g odst. 2 tr. ř. vzal předseda senátu Nejvyššího soudu zpětvzetí dovolání na vědomí, neboť pro takový postup nebylo žádných překážek.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu