ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.1516.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 1516/2016-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 12. 2016 o dovolání, které podal obviněný JUDr. J. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 5 To 35/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 122/2015, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se z podnětu dovolání obviněného
jednak č á s t e č n ě zrušuje rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 9 T 122/2015, a to ve výroku o vině i trestu ohledně obviněného JUDr. J. P. a ve výroku o náhradě škody, kterým byla tomuto obviněnému uložena podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněným M. P. jako náhradu škody obchodní společnosti Microsoft Corporation, se sídlem Redmond, One Microsoft Way, Washington, USA, částku ve výši 274 920 Kč,
jednak zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 5 To 35/2016, kterým bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Karviné přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obvinění JUDr. J. P. a M. P. byli rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 9 T 122/2015, uznáni vinnými přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 tr. zákoníku a §23 tr. zákoníku (byť soud nevyjádřil spolupachatelství v právní větě výroku o vině), za který soud podle §270 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného JUDr. J. P. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou roků podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku. Spoluobviněnému M. P. soud uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně bylo rozhodnuto v adhezním řízení tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu jsou oba obvinění povinni nahradit společně a nerozdílně poškozené společnosti Microsoft Corporation škodu ve výši 274 920 Kč. Se zbytkem svého nároku byla poškozená obchodní společnost odkázána podle §229 odst. 2 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Trestné jednání obviněných JUDr. J. P. a M. P. mělo podle zjištění soudu spočívat v tom, že nejdříve od srpna 2013 do 31. 1. 2015 v Č. T. po předchozí dohodě ušetřit náklady na pořízení softwaru v rámci činnosti Exekutorského úřadu Karviná instalovali a užívali na firemním hardwarovém zařízení u celkem 12 počítačů komerční software specifikovaný ve výroku o vině bez licence a souhlasu nositele autorských práv společnosti Microsoft Corporation, čímž porušili zejména ustanovení §12 odst. 1, §14 odst. 1, §65 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Ohledně obviněného M. P. nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci dne 14. 1. 2016.
3. Obviněný JUDr. J. P. napadl uvedený rozsudek Okresního soudu v Karviné odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 5 To 35/2016, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný JUDr. J. P. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Štípka, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Dovolatel namítl, že soudy zjištěný skutek není ve vztahu k němu trestným činem. Opakoval svou obhajobu z předcházejících stadií trestního řízení, z níž vyplývá, že peníze na pořízení nového technického vybavení měl a také je poskytl. Tvrdil, že tehdejšímu řediteli Exekutorského úřadu Karviná M. D. předal 100 000 Kč na nákup potřebných technologií, což měl dosvědčovat příjmový doklad zaevidovaný v účetnictví exekutorského úřadu zabaveného Policií ČR. Vrchní soud sice požádal příslušný orgán Policie ČR o vyhledání předmětného příjmového dokladu, ale nebyl nalezen. Dovolatel sám našel čestné prohlášení z 16. 10. 2013, které tvoří přílohu dovolání a z něhož je zřejmé, že M. D. předal částku 2 100 000 Kč za účelem financování provozních potřeb Exekutorského úřadu Karviná.
6. Na závěr svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal Okresnímu soudu v Karviné věc znovu projednat a rozhodnout.
III. Vyjádření k dovolání
7. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně JUDr. Zuzany Sýkorové sdělil, že se k dovolání obviněného věcně vyjadřovat nebude, přičemž vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud o něm rozhodl v neveřejném zasedání.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje zákonné náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci.
9. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod, obviněný JUDr. J. P. opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
10. K výkladu uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
11. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu významná námitka obviněného, že soudy zjištěný skutek není, co se týká jeho osoby jako pachatele, trestným činem. Protože tedy dovolatel vytýkal soudům vadu v použití ustanovení hmotného práva, mohl Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. řádu přezkoumat zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě jakož i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Při tomto přezkumu shledal, že skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku okresního soudu, skutečně nevykazuje ve vztahu k dovolateli znaky trestného činu.
b) K trestnému činu porušení autorského práva, práv souvisejících
s právem autorským a práv k databázi
12. Trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi. Pachatelem může být jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do některého uvedeného zákonem chráněného práva, přičemž se vyžaduje úmyslné zavinění. Při posuzování, zda se obviněný dopustil činu úmyslně, je třeba vycházet nejen z jeho vlastní výpovědi ohledně konkrétního jednání s přihlédnutím k motivu (pohnutce), jakož i ke všem dalším skutečnostem a okolnostem vyplývajícím z opatřených a provedených důkazů, pokud mají význam pro posouzení subjektivní stránky trestného činu podle §270 (srov. přiměřeně Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2753 s.).
13. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu, výše uvedeným požadavkům k tomu, aby soudy mohly učinit jednoznačný závěr o vině obviněného JUDr. J. P. trestným činem podle §270 odst. 1 tr. zákoníku, napadená rozhodnutí nevyhověla, ani v jim předcházejícím řízení nebyly dostatečně objasněny ty skutečnosti, jež měly zásadní vliv na rozhodnutí o vině dovolatele žalovaným jednáním. Ve skutkových zjištěních popsaných v tzv. skutkové větě výroku o vině není prakticky vůbec vyjádřena subjektivní stránka ohledně obviněného JUDr. J. P., tj. chybí zavinění ke všem znakům dané skutkové podstaty. Ani z odůvodnění nelze vyčíst úvahy soudů obou stupňů, kterými byly vedeny při posuzování úmyslné formy zavinění, odůvodnění rozsudku okresního soudu obsahuje pouze strohé konstatování přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na straně dovolatele.
14. Z obsahu trestního spisu přitom vyvstávají závažné pochybnosti o úmyslu obviněného JUDr. J. P. porušit chráněná autorská práva, a to hned v několika směrech. V trestním řízení vyšlo najevo, že dovolatel nemá žádné technické vzdělání, co se týká užívání a fungování počítačové technologie, byl naprostý laik. Např. podle nezúčastněného a v oblasti informačních technologiích činného a odborně vzdělaného svědka J. K. byl dovolatel v této oblasti „negramotný“ (viz č. l. 302 trestního spisu), na počítači ani nepracoval a zajištění veškerého technického zázemí nezbytného pro řádný chod Exekutorského úřadu Karviná vždy přenechával odborníkům v této oblasti. Nejprve měl k výkonu této činnosti uzavřenu smlouvu s firmou HC Trans Team, s. r. o., u níž po určitou dobu brigádně pracoval i spoluobviněný M. P., který právě docházel na exekutorský úřad. Jednatel obchodní společnosti HC Trans Team, s. r. o., P. H. v trestním řízení odmítl vypovídat z důvodu uvedeného v ustanovení §100 odst. 2 tr. řádu (aby sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci aj. osobám nezpůsobil nebezpečí trestního stíhání). Jeho postup v tomto trestním řízení koresponduje s vyjádřením M. D., podle něhož byl již v době jeho příchodu na úřad v roce 2013 na některých počítačích nainstalován nelegální software (srov. výpověď u hlavního líčení, č. l. 302 verte). Je tudíž vysoce pravděpodobné, že již v době spravování počítačového vybavení exekutorského úřadu pracovníky obchodní společnosti HC Trans Team, s. r. o., bylo do některých z počítačů pořízeno programové vybavení v rozporu se zákonnými právy držitelů jejich autorského oprávnění. Přitom žádný z odpovědných zástupců obchodní společnosti jako smluvního partnera exekutorského úřadu neinformoval o takové skutečnosti JUDr. J. P., jak ukládal čl. VII. Rámcové smlouvy o údržbě, dodávkách a servisu informačních technologií a výpočetní techniky mezi oběma účastníky smlouvy. Zůstala tudíž nezodpovězená otázka, zda o tom již tehdy mohl dovolatel vědět, či dokonce o nedovolené instalaci softwaru věděl a souhlasil. Pokud se týká neoprávněně pořízených a zapojených softwarů spoluobviněným M. P., ani ten prokazatelně neupozornil svého zaměstnavatele na to, že v rozhodné době již jsou na některých počítačích úřadu nainstalovány. Naopak v písemném zápise ze dne 27. 2. 2015, který podepsal, je zaznamenáno, že před jeho nástupem do Exekutorského úřadu Karviná si „soukromě“ ověřoval pořízení licencí pro dva užívané servery (Exekutor 2003 R2 for small bussines a Evolio) a nezjistil žádné vady (č. l. 28 trestního spisu). Učinil tak přesto, že jeho vyjádření předcházela neoprávněná instalace softwaru.
15. Jestliže spoluobviněný M. P. v rámci své výpovědi tvrdil, že dovolatel odmítl vyčlenit peníze na nákup příslušných licencí a jen přikázal, aby to „nějak zařídil“, jednalo se o jediný důkaz podporující závěr o vině JUDr. J. P., avšak podle názoru Nejvyššího soudu ostatní výsledky dokazování silně zpochybňují jeho pravdivost a nakonec též obsah citovaného „příkazu“ nebyl jednoznačně prověřen a zjištěn. Zejména jde o rozpory ve výpovědích spoluobviněného M. P. Z písemných zpráv o vysvětlení M. P. k některým fakturám proplaceným exekutorským úřadem lze vyčíst, že objednával a platil různé zboží z peněz úřadu k pokynu M. D. a bez vědomí obviněného JUDr. J. P. (č. l. 24 a násl. trestního spisu, je však otázkou, jakou povahu z hlediska důkazního prostředku tyto listiny mají). Při výslechu v procesním postavení obviněného M. P. k dotazu vyslýchajícího policisty popřel, že by nakupoval počítačovou techniku na pokyn M. D. (viz č. l. 134 trestního spisu), vzápětí však k existenci citované písemné zprávy vysvětlil, že ji podepsal pod nátlakem, neboť se bál o mzdu, avšak poté zase potvrdil pravdivost ve zprávě uvedených informací! Přitom svědek Bc. P. D. uvedl, že mu sám M. P. povídal o nákupu výpočetní techniky z příkazu M. D. (č. l. 149 verte trestního spisu). Ohledně instalace nelegálního softwaru před jeho příchodem do exekutorského úřadu tento obviněný nejprve vyloučil, že by se na jakémkoli počítači v úřadu nacházel, současně hovořil o možnosti, že za licenci bylo zaplaceno prvním kupujícím a jeho následný prodej nebyl registrován. Již samotná protichůdná tvrzení přizpůsobovaná aktuálnímu stavu objasněných okolností v trestním řízení výrazně zpochybňují jakékoli další informace získané od spoluobviněného M. P., navíc formulace jeho odpovědí není ani v zásadních otázkách zcela srozumitelná tak, aby dávala jasný obraz popisované skutečnosti. Nejvyšší soud přenechá závěr o posouzení věrohodnosti výpovědí spoluobviněného na soudech nižších stupňů, které budou ve věci opakovaně provádět a vyhodnocovat důkazy s tím, že v odůvodnění pak musí pečlivě vysvětlit, jaké skutkové závěry z kterých důkazů vyvodily a jak je poté právně posoudily. Za vhodné však dovolací soud považuje upozornit, že i v případě pravdivosti tvrzení M. P. o pokynu dovolatele, aby „to nějak zařídil“, bude třeba objasnit, co si pod tímto pokynem obviněný JUDr. J. P. mohl s ohledem na své omezené znalosti informačních technologií představit a k čemu tak mohl eventuelně směřovat jeho úmysl. Nebylo totiž možné přehlédnout, že právě obviněný M. P. sám v přípravném řízení vypovídal tak, že se jednalo o „staršího pána“, že mu tudíž neobjasňoval okolnosti související s pořízením neoficiálního počítačového vybavení, že se v těchto záležitostech příliš neorientoval, tzv. nechal to na něm a důvěřoval mu! Z jeho výpovědi rovněž vyplývá, že obviněný JUDr. J. P. sám ani ke své činnosti nepoužíval výpočetní techniku, pokud i nově zakoupený stolní počítač byl odvezen k němu domů, bylo to zřejmě pro potřeby „někoho z rodiny“.
16. U osoby spoluobviněného nelze dále odhlédnout od jeho minimálně přátelského vztahu s M. D. (což M. P. ani nezastíral, srov. jeho výpověď u hlavního líčení, č. l. 301 trestního spisu), osobou, která měla zásadní neshody s dovolatelem jako svým zaměstnavatelem a která má objektivně sklon k páchání majetkové trestné činnosti. M. P. zaslal elektronickou poštou M. D. informace, že „4-5 pc win nejsou ofiko, 14 office nejsou ofiko“ (č. l. 143 trestního spisu) právě 19. 3. 2015, tj. v den, kdy byly zahájeny úkony trestního řízení, a M. D. měl podávat vysvětlení na Policii ČR, neboť to byl právě on, kdo zjevně v reakci na neshody s obviněným upozornil na nelegální software užívaný v prostorách úřadu (viz č. l. 11 a násl. trestního spisu). U těchto osob bude tedy nutné se opakovaně zabývat jejich možnou nevěrohodností, vedenou osobními zájmy a ovlivněnou neshodami s obviněným JUDr. J. P., byť odvolací soud ke svědkovi M. D. již naznačil, že své závěry nebude opírat o jeho svědectví vzhledem k negativním zjištěním učiněným k jeho osobě (viz opis rejstříku trestů a odsuzujících rozhodnutí na č. l. 321 až 336 trestního spisu). Ani jeden ze soudů se však nezabýval rozpory v tvrzeních jemu spřátelené osoby spoluobviněného M. P. Nejvyšší soud rovněž zaznamenal evidentní přátelské vazby mezi svědky M. D. a P. H., který sice využil svého práva v této věci nevypovídat, ale vystupoval v procesním postavení svědka též v trestní věci vedené proti obviněnému M. D. pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 27/2013. Podle odůvodnění odsuzující části rozsudku ze dne 29. 10. 2014 soud neuvěřil výpovědím svědka P. H. vystupujícího na podporu obhajoby obviněného M. D. z důvodu jejich blízkého vztahu.
17. Kromě toho bude nutné vysvětlit také rozpor mezi provedeným dokazováním a tvrzením odvolacího soudu, který na str. 4 svého usnesení argumentoval tím, že ani podle obviněného JUDr. J. P. nezískal M. P. peníze na nákup softwaru v hotovosti, a proto scházela M. P. motivace užít peníze pro vlastní potřebu. Podle výpovědi dovolatele učiněné u hlavního líčení měly být peněžní prostředky předány a vyhotoven o tom měl být výdajový pokladní doklad (srov. č. l. 298 verte a 299), s největší pravděpodobností tedy šlo podle dovolatele o fyzické předání a nikoli bezhotovostní, pokud krajský soud měl na mysli právě otázku fyzického nebo bezhotovostního poskytnutí finančních prostředků. V případě, že by svým argumentem odvolací soud chtěl zdůraznit, že peníze nepřevzal M. P., ale M. D., ani takové odůvodnění Nejvyšší soud nepovažoval s ohledem na učiněná skutková zjištění za udržitelné. Předání peněz se podle dovolatele měli účastnit oba – M. D. i M. P. Ačkoli převzít finanční částku měl jen M. D., přímo se nabízí jejich společný postup, jak s penězi naložit. Vždyť prokazatelně s peněžními prostředky zaměstnavatele za jeho zády zacházeli opakovaně při M. P. přiznaných nákupech v průběhu let 2013 a 2014 (viz již zmiňovaný zápis založený na č. l. 24 a násl. trestního spisu). Nutno podotknout, že se soudy nijak nevypořádaly s věcnou námitkou dovolatele, jak je možné, že osoba zodpovědná za technické zázemí vynakládala v době od října 2013 do října 2014 prostředky na pořízení nejrůznějšího technického vybavení (které ve většině případů přebíral M. D.) a na druhé straně právě v tuto dobu nebylo dost prostředků pro nákup příslušných licencí nezbytných ke kompletnímu vybavení počítačů pro činnost související s výkonem exekutorského úřadu.
1 8. V této souvislosti se jeví o to důrazněji potřeba vypořádat se i s písemností předloženou obviněným až v řízení o dovolání. Ke svému mimořádnému opravnému prostředku totiž přiložil kopii čestného prohlášení datovaného dnem 16. 10. 2013 (č. l. 367 trestního spisu), v němž M. D. stvrdil převzetí částky 2 100 000 Kč pro účely financování výdajů a provozních potřeb Exekutorského úřadu Karviná. Je otázkou, jak s těmito peněžními prostředky bylo naloženo a zda nebyly určeny mj. i na pořízení nových počítačů (ty zakoupeny skutečně byly) a případně, zda mohly rovněž sloužit k zakoupení potřebného softwaru, event. zda minimálně jejich část nepoužil M. D. pro svůj vlastní prospěch či ve prospěch jiné osoby rozdílné od exekutorského úřadu. Aniž by samozřejmě bylo možné předjímat jakékoli nekalé nakládání tohoto svědka, nelze přehlédnout, že jde o osobu s poměrně bohatou kriminální minulostí, která se v podstatě týkala majetkových deliktů. Z tohoto pohledu by přicházelo v úvahu dohledat případné účetní dokumenty, z nichž by byl zřejmý účel použití převzatých peněz.
19. Ze všech uvedených důvodů tak Nejvyšší soud nepovažoval závěr okresního soudu, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, týkající se naplnění subjektivní stránky žalovaného přečinu za dostatečně podložený výsledky provedeného dokazování ve vztahu k obviněnému JUDr. J. P. V žádném ohledu se nelze spokojit s pouhým konstatováním soudů, že u obviněného shledali přímý úmysl podle §15 odst. 1 tr. zákoníku ke všem znakům skutkové podstaty přečinu podle §270 odst. 1 tr. zákoníku, tedy že chtěl opatřit a instalovat v exekutorské kanceláři software bez příslušných licenčních oprávnění a současně chtěl porušit autorská oprávnění poškozené společnosti (resp. podle soudů je měl instalovat a užívat, viz níže). Nutno pro úplnost ještě podotknout, že s oběma zaměstnanci úřadu (M. D. a M. P.) se obviněný JUDr. J. P. snažil rozvázat pracovní poměr, jakmile zjistil, že neplní řádně své pracovní povinnosti. V případě spoluobviněného M. P. začal mít pravděpodobně podezření na nekontrolované utrácení peněz úřadu bez jeho vědomí, a proto (nebo z jiného důvodu neplnění pracovních povinností) oslovil J. K. s žádostí o výpomoc s odstraněním a změnou stávajících hesel na počítačích v kancelářích úřadu. Tento svědek uvedl, že dovolatel nevyužil služeb vlastního IT technika z obavy, aby nedošlo k „dalšímu zneužití“ (toto potvrdil i zaměstnanec úřadu Bc. P. D., č. l. 149 verte trestního spisu). Stojí za zvážení, zda by se za předpokladu udělení pokynu „nějak to zařiď“ spoluobviněnému v přítomnosti M. D. (a rovněž za předpokladu, že dovolatel tímto pokynem měl skutečně na mysli instalaci nelegálního softwaru se všemi jejími důsledky) obviněný JUDr. J. P. snažil jak M. P. tak M. D. ukončením jejich pracovních poměrů proti sobě „popudit“ či poskytnout jim proti sobě jakousi „zbraň k případnému vydírání“, za situace, pokud by věděl o užívání softwaru bez zakoupené licence a rovněž by věděl, že spolu s ním o tom ví ještě oba jmenovaní zaměstnanci.
20. V souvislosti s přezkumem dovoláním napadených rozhodnutí na podkladě námitky, že skutek ve výroku o vině není z pohledu dovolatele trestným činem, Nejvyšší soud kromě chybějící subjektivní stránky zjistil v jeho popisu další nepřesné a důkazům neodpovídající vyjádření objektivní stránky přečinu. Soud prvního stupně formuloval zjištěné okolnosti týkající se způsobu jednání pro oba spoluobviněné shodně tak, že měli oba instalovat a užívat nelegální software. Takovému skutkovému zjištění však neodpovídají výsledky dokazování, resp. odpovídají ve vztahu k obviněnému M. P., který se ke stíhanému jednání v plném rozsahu doznal, ale nikoli ve vztahu k dovolateli. U něj bylo provedenými důkazy v podstatě vyvráceno, že by byl schopen provést instalaci jakéhokoli softwaru (o jeho tristních znalostech a uživatelských schopnostech informačních technologií viz výpověď J. K., ale i spoluobviněného M. P. na č. l. 301 trestního spisu). Stejně tak z dosud provedených důkazů vyplývají zřetelné pochybnosti o tom, že zakoupené počítače sám užíval k výkonu práce jak v rámci úřadu, tak případně doma. Pokud by tedy měl být obviněný JUDr. J. P. v novém řízení opět shledán vinným, musí soudy popis skutku přizpůsobit svým zjištěním, o něž by opřely vinu nejen ve vztahu k zavinění, ale též ke všem dalším znakům skutkové podstaty tak, aby popis vystihoval jeho konkrétní podíl na trestném jednání a odlišil jej od jednání spoluobviněného M. P. Nejvyšší soud připomíná, že ke spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku není třeba, aby se všichni spolupachatelé podíleli na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, pokud je však vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních spolupachatelů a je-li objektivně i subjektivně složkou děje (článkem řetězu) tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Právě subjektivní stránka, jak již bylo podrobně rozvedeno výše, však nebyla u obviněného JUDr. J. P. v dosud provedeném dokazování přesvědčivě objasněna.
V. Závěrečné shrnutí
21. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud přisvědčil dovolateli, pokud namítal, že soudy zjištěný skutek není ve vztahu k jeho osobě trestným činem. Okresní soud zahrnul do popisu skutku v části týkající se obviněného JUDr. J. P. jednání, které nemělo oporu v provedeném důkazním řízení, a dále ve výroku o vině scházelo vyjádření subjektivní stránky u tohoto obviněného, a to ve vztahu ke všem znakům skutkové podstaty přečinu podle §270 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy shledal v aplikaci hmotného práva vadným napadené usnesení odvolacího soudu, stejně jako jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině i trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně obviněného JUDr. J. P. Proto na podkladě opodstatněné námitky dovolatele Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 9 T 122/2015, ve výroku o vině a o trestu obviněného JUDr. J. P., a rovněž v té části výroku o náhradě škody, jímž byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněným M. P. poškozené společnosti Microsoft Corporation částku ve výši 274 920 Kč. Zároveň Nejvyšší soud zrušil i napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 5 To 35/2016, jímž bylo zamítnuto odvolání tohoto obviněného. Podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na citovaná rozhodnutí, resp. část rozsudku soudu prvního stupně, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Karviné přikázal Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
22. V rámci nového hlavního líčení soud prvního stupně projedná trestní věc obviněného JUDr. J. P. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Zjevně bude nutné doplnit dokazování za účelem objasnění okolnosti pořízení označeného softwaru, pokusí se odstranit pochybnosti a rozpory ve výpovědích spoluobviněného M. P. (nyní v procesním postavení svědka) a M. D., a to nejen k listině předložené obviněným k dovolání – čestnému prohlášení, jehož originál bude třeba vyžádat od Policie ČR. Za bezpředmětné nepovažuje Nejvyšší soud ani doplnění dokazování o výslech tehdejší účetní exekutorského úřadu M. H., jak navrhoval obhájce dovolatele u veřejného zasedání, nepochybně by mohla objasnit okolnosti vydání sporné částky, jejího vyúčtování a také vysvětlit nejasnost, že po celou dobu trestního řízení dovolatel mluvil o předání částky 100 000 Kč, ačkoli předložené čestné prohlášení se týká předání 2 100 000 Kč (což by však mohlo být přičítáno také zdravotnímu stavu obviněného JUDr. J. P., který prodělal pět mozkových příhod).
23. Pokud po doplnění dokazování okresní soud nedospěje k jasnému závěru o alespoň nepřímém úmyslu obviněného JUDr. J. P. neoprávněně zasáhnout do autorských práv poškozené obchodní společnosti, bude na místě obviněného zprostit obžaloby. Jako eventuelní možnost Nejvyšší soud připomíná rovněž zvážení použití subsidiarity trestní represe v této trestní věci s ohledem na zatím projevené výjimečné okolnosti, za nichž mělo k žalovanému skutku dojít.
24. Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. řádu).
25. Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaného dovolání obviněného nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. 12. 2016
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu