ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.287.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 287/2016-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2016 o dovolání, které podal obviněný P. P . , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 55 To 113/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 117/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. 2 T 117/2014, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 4 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. 6 T 28/2013, mu byl podle §209 odst. 4 a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl obviněnému podmíněně odložen podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále okresní soud uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev v trvání pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. 6 T 28/2013, který nabyl právní moci dne 16. 1. 2014, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Poškození označení ve výroku odsuzujícího rozsudku byli podle §229 odst. 1 tr. řádu se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Přečinu zvýhodnění věřitele se obviněný dopustil ve stručnosti tím, že jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti JORDAN Group spol. s. r. o., přestože nejpozději k datu 1. ledna 2008 na základě měsíční uzávěrky za prosinec 2007 věděl, že obchodní společnost není schopna po delší dobu plnit své závazky, je předlužena a v úpadku, v období od 1. ledna 2008 do 31. ledna 2011, kdy byla uhrazena poslední faktura firmě J. B., rozhodoval o přednostním uhrazení, případně přednostně hradil splatné závazky obchodní společnosti pouze vůči některým věřitelům bez ohledu na zásadu poměrného a rovnoměrného uspokojení, přičemž takto uspokojené věřitele zvýhodnil o částku v celkové výši 2 380 293,53 Kč, a tímto svým jednáním způsobil celkem padesáti poškozeným věřitelům vyjmenovaným ve výroku o vině škodu v celkové výši 2 380 293,53 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 55 To 113/2015, tak, že je zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jitky Dolečkové, a to z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu, přičemž k prvnímu z uplatněných dovolacích důvodů nepředložil obviněný žádnou námitku.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zdůraznil, že pro závěr o vině trestným činem zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku je nezbytné zjistit faktický ekonomický stav dlužníka, což vyžaduje řádně zpracovaný znalecký posudek. V projednávaném případě však byl znalecký posudek neúplný a obsahoval velké množství chyb, například měly být některé faktury zahrnuty opakovaně, při platbě ve splátkách bylo jako datum úhrady považováno datum první splátky, u řady faktur byl termínem úhrady stanoven okamžik splatnosti, přestože byly fakturované platby uhrazeny jindy, u jiných věřitelů nebyly zohledněny dobropisy snižující celkovou dlužnou částku. Přestože obviněný na tyto chyby opakovaně poukazoval, nedošlo podle něj k odstranění všech jím vytýkaných vad znaleckého posudku vypracovaného Ing. Ivanem Bohunovským.
Podle přesvědčení obviněného za této situace nebylo možné objektivně stanovit počátek protiprávního období, ani okamžik, kdy si musel být vědom úpadku obchodní společnosti JORDAN Group spol. s. r. o. O takto špatném ekonomickém stavu obchodní společnosti navíc obviněný nevěděl vůbec, neměl k dispozici žádné podklady, z nichž by úpadek mohl dovodit. Současně dovolatel poukázal na obsah daňových přiznání JORDAN Group spol. s. r. o., kterými se soudy vůbec nezbývaly. Vyslovil tudíž názor, že v trestním řízení nebylo prokázáno, že by v jeho jednání byl přítomen byť jen nepřímý úmysl.
Dále obviněný upozornil, že pokud byla pohledávka věřitele uspokojena formou exekuce či jednostranným zápočtem, není možné tyto případy posoudit jako jím provedené zvýhodnění takového věřitele, neboť míru uspokojení jejich pohledávek obviněný nemohl ovlivnit. Stejně tak se o zvýhodnění věřitele nemůže jednat, pokud byla pohledávka převzata a uhrazena jinou osobou, v projednávaném případě manželkou obviněného.
Všechny zmíněné nedostatky znaleckého posudku mají za následek nesprávné stanovení výše způsobené škody, kdy tato by měla být podle obviněného nejméně o 2 miliony Kč nižší.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně aby zrušil i rozsudek Okresního soudu v Šumperku a věc nařídil znovu projednat a rozhodnout soudu prvního stupně.
K dovolání obviněného P. P. se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Pavel Kučera. Nejprve konstatoval k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, že jej obviněný uplatnil zřejmě pouze nedopatřením, neboť k němu neuvedl žádné argumenty.
Připomněl dále výklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a konstatoval, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, taková situace však podle jeho názoru v projednávané věci nenastala.
Podle názoru státního zástupce soudy správně kvalifikovaly zjištěný skutkový stav jako přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Přestože tzv. skutková věta odsuzujícího rozsudku mohla být preciznější ohledně znaku „zmaření“, jsou v ní obsaženy veškeré znaky skutkové podstaty tohoto přečinu.
Pokud obviněný napadl znalecký posudek Ing. Ivana Bohunovského, nelze tuto výtku podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť směřuje proti správnosti či úplnosti provedeného dokazování a hodnocení důkazů, resp. skutkových zjištění ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu. K takovým námitkám však nelze v dovolacím řízení přihlížet, neboť dovolací soud je zásadně vázán hodnocením důkazů soudy dříve ve věci činnými. I v obecné rovině je však podle státního zástupce tato výhrada obviněného nedůvodná, neboť posudek žádnými vytýkanými vadami netrpí a může být podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. Vyjasněním sporných bodů posudku se navíc již soudy dostatečně zabývaly.
Obhajobu obviněného, že o úpadku obchodní společnosti JORDAN Group spol. s. r. o. nevěděl a tedy nemohl jednat úmyslně, státní zástupce taktéž neshledal důvodnou. Poukázal na skutkové zjištění soudu, že o úpadku se musel dozvědět nejpozději na základě měsíční závěrky za prosinec 2007, přičemž na špatnou finanční situaci obchodní společnosti byl upozorňován i dalšími spolupracujícími osobami, subjektivní stránka daného přečinu tak byla obviněným naplněna.
K argumentaci obviněného, že k zániku pohledávek došlo jednostranným započtením ze strany věřitelů, srážkami exekutora, či převzetím dluhu jeho manželkou, státní zástupce konstatoval, že pro „přitakání těmto námitkám neexistuje dostatečně jasný podklad“. K naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto podle něj nedošlo a dovolání obviněného navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství reagoval obviněný replikou, v níž znovu zopakoval svoje výhrady vůči znaleckému posudku Ing. Ivana Bohunovského. Zdůraznil jednu z hlavních zásad trestního řízení, zásadu presumpce neviny, a poukázal v této souvislosti na to, že jako obviněný sám musel opakovaně upozorňovat na chyby v řízení a důkazech konkrétně na vady znaleckého posudku. V jeho případě tak mělo být rozhodnuto na základě neúplných podkladů a vadných důkazů, následkem čehož měl být poškozen na svých právech.
Poukázal i na postup znalce při zpracovávání účetních podkladů pro znalecký posudek, kdy Ing. Ivan Bohunovský připustil, že mu pomáhala jeho dcera. Znovu zpochybnil své údajné vědomí o špatném ekonomickém stavu obchodní společnosti a navrhl, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným.
Nejvyšší soud nejprve zjistil, že dovolání obviněného obsahuje zákonné náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci.
Obviněný opřel své dovolání o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný P. P. nejprve zpochybnil existenci jednoho ze znaků skutkové podstaty přečinu zvýhodnění věřitele, a to úmyslného zavinění. Vycházel ze své obhajoby založené na tvrzení, že si nemohl být vědom kritické hospodářské situace obchodní společnosti JORDAN Group spol. s. r. o. a že jeho informovanost o stavu úpadku této obchodní společnosti nebyla soudy prokázána. Pouze s velkou mírou tolerance je možné připustit, že uvedená výhrada má hmotněprávní povahu, neboť sice směřuje proti naplnění znaku úmyslu, avšak dovolatel tak činí v podstatě jen prostřednictvím skutkové námitky.
Nejvyšší soud připomíná, že trestného činu zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jako dlužník, který je v úpadku, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele zvýhodněním jiného věřitele, a způsobí tím na cizím majetku značnou škodu. Jedná se o jeden z tzv. úpadkových deliktů, kterým pachatel porušuje právo věřitele na uspokojení jeho pohledávky odpovídající zásadám insolvenčního řízení [srov. §1, 244 a 306 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Objektem tohoto trestného činu je ochrana majetkových práv věřitelů. Na rozdíl od trestného činu poškození věřitele podle §222 tr. zákoníku se u trestného činu zvýhodnění věřitele podle §223 nemění celkový stav majetku použitelného k uspokojení věřitelů (reálně ani fiktivně), ale pachatel užije svůj majetek k uspokojení věřitelů v rozporu se zásadami rovnoměrného a poměrného uspokojení. Zvýhodněný věřitel sice dostává to, co by mu náleželo nebýt úpadku dlužníka, ale za situace, kdy dlužník není schopen uspokojit všechny své věřitele, plným uspokojením jednoho z nich zmaří možnost třeba i jen částečného uspokojení ostatních věřitelů. Ustanovení §223 tr. zákoníku nevyžaduje, aby již bylo zahájeno insolvenční řízení týkající se majetku dlužníka, v němž by byl konstatován úpadek dlužníka, anebo aby již byl podán některým z věřitelů nebo dlužníkem návrh na zahájení takového řízení. Z hlediska zavinění se u tohoto trestného činu vyžaduje úmysl (§15 tr. zákoníku). Pachatel jako dlužník musí jednat se záměrem vyhnout se poměrnému uspokojení ostatních věřitelů a chtít tím alespoň částečně zmařit uspokojení jejich pohledávek, případně si být vědom toho, že jeho jednání může mít takový následek, a pro případ, že jej způsobí, je s tím srozuměn (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 10/2003 Sb. rozh. tr.).
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, které se staly podkladem odsuzujícího rozsudku, jednoznačně vyplynulo, že obviněný byl obeznámem se zhoršující se ekonomickou situací obchodní společnosti JORDAN Group spol. s. r. o., včetně její neschopnosti hradit řádně a včas veškeré splatné závazky. Nakonec i sám obviněný P. P. vypověděl, že od počátku roku 2008, kdy již obchodní společnost nebyla schopna hradit fakturované platby svým dodavatelům včas, vkládal do podnikání své vlastní finanční prostředky, resp. peníze své manželky. Jeho znalost nezdravého ekonomického stavu obchodní společnosti je kromě uvedeného naprosto zřejmá i ze svědeckých výpovědí bývalých společníků obchodní společnosti JORDAN Group spol. s r.o., J. J., Ing. V. V., R. V. a bývalé účetní L. V. Pro stručnost je možné shrnout, že označení svědci potvrdili, že to byl právě obviněný, kdo rozhodoval o obchodních i účetních záležitostech, tedy i o úhradě přijatých faktur. Byl v trvalém kontaktu s účetní, která mu předávala nezbytné podklady, zejména pravidelné měsíční závěrky. Všichni svědci se shodli na tom, že obviněný měl ve věcech účetnictví firmy přehled a uměl pracovat i s používaným účetním programem. Svědek Ing. V. V. současně zdůraznil, že obviněného opakovaně upozorňoval na zhoršující se hospodářský stav JORDAN Group spol. s. r. o. a dokonce i na možné důsledky trestního postihu, a to v průběhu let 2009 a 2010, ovšem bez jakékoli odezvy ze strany obviněného. Tyto výpovědi pak doplňuje znalecký posudek s jeho doplňky, případně výpovědi znalce Ing. Ivana Bohunovského, podle kterého se obchodní společnost JORDAN Group spol. s. r. o. trvale ocitla v úpadku ve formě platební neschopnosti v prosinci 2007. Zcela bez pochyb si tedy obviněný musel být vědom toho, že pokud za tohoto ekonomického stavu rozhodoval jménem obchodní společnosti JORDAN Group spol. s. r. o. o úhradě pouze vybraných závazků (faktur), aniž by respektoval pravidla konkursního řízení o poměrném uspokojování, tak dochází k přednostnímu uspokojení některých věřitelů na úkor ostatních věřitelů, jejichž splatné pohledávky obchodní společnost již nebyla schopná uhradit.
O tom, že obchodní společnost JORDAN Group spol. s. r. o. v rozhodném období již byla reálně v úpadku nakonec svědčí i výsledek insolvenčního řízení, kdy usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2014, sp. zn. KSOS 14 INS 17360/2011, které nabylo právní moci ve výroku I. dne 30. 12. 2014 a ve výroku II. dne 7. 1. 2015, byl konkurs prohlášený na majetek této obchodní společnosti podle ustanovení §308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona zrušen z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Z konečné zprávy insolvenčního správce Ing. Marka Třísky schválené usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. KSOS 14 INS 17360/2011, přitom vyplývá, že finanční prostředky dlužníka nepostačovaly ani na úhradu odměny insolvenčního správce, natož na, byť i jen částečné, uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů. Nedošlo tudíž k uspokojení ani věřitelů za majetkovou podstatou či pohledávek postavených jim na roveň. I tato skutečnost vypovídá o tom, že ekonomický stav dlužníka JORDAN Group spol. s. r. o. byl skutečně krizový, o čemž obviněný jako jediný společník a jednatel musel vědět již po dobu několika let před podáním insolvenčního návrhu jejími zaměstnanci.
Soudy tak správně u obviněného vyhodnotily otázku zavinění tak, že jednal v minimálně v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Výhrady, které obviněný předložil v rámci své hmotněprávní argumentace zpochybnění naplnění subjektivní stránky trestného činu, proto shledal Nejvyšší soud neopodstatněnými. Je možné dodat, že z převážné části obviněný v zásadě projevil nesouhlas s úmyslným spácháním činu na podkladě jiného způsobu hodnocení výsledků dokazování. Tvrdošíjně totiž setrval na svém stanovisku o neznalosti stavu úpadku obchodní společnosti, aniž by se však jakkoli sám vyjádřil k provedeným důkazům především těch, na něž bylo odkázáno shora. Jeho tvrzení však bylo jednoznačně vyvráceno a nelze je akceptovat jenom pro nesouhlas obviněného.
Ostatní dovolací námitky obviněný směřoval vůči závěrům znaleckého posudku Ing. Ivana Bohunovského, znalce z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, zejména proti způsobu a celkovému výpočtu poškození věřitelů úpadce, poukázal přitom na řadu pochybení, které má tento posudek obsahovat.
Obviněný však touto argumentací nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva, nýbrž pouze zpochybňuje správnosti rozhodných skutkových zjištění nezbytných pro objasnění zejména znaku škody trestného činu zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným.
Přestože se taková argumentace může jevit jako právní, tyto námitky mají skutkový základ a tedy spadají mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný totiž pouze zpochybňuje kvalitu znaleckého posudku jako jednoho z důkazních prostředků, a napadá tedy samotný proces dokazování a především hodnocení důkazů soudy. Uvedené dovolací námitky vůči znaleckému posudku byly navíc pouze obecně formulované, i z toho důvodu by proto nebylo možné se jimi v řízení o dovolání zabývat.
Pouze nad rámec dovolacího přezkumu je tedy nutné zdůraznit, že v dosavadním trestním řízení zejména soud prvního stupně věnoval četným námitkám obviněného značnou pozornost. Znalecký posudek Ing. Ivana Bohunovského (založený na č. l. 123 trestního spisu) byl na jejich podkladě opakovaně dopracován, a to celkem třemi doplňky (ze dne 19. 11. 2013, č. l. 234, ze dne 24. 2. 2014, č. l. 336, a ze dne 26. 10. 2014, č. l. 1999 trestního spisu). Znalec Ing. Ivan Bohunovský byl navíc několikrát předvolán k hlavnímu líčení (dne 10. 9. 2014, dne 6. 1. 2015 a dne 6. 2. 2015 – srov. protokoly založené na č. l. 1993, 2097 a 2115 trestního spisu), v jejichž rámci reagoval na všechny připomínky obviněného a zodpovídal nejen na jeho otázky, ale i na dotazy jeho obhájkyně a předsedkyně senátu. Výsledkem takového doplnění odborného posouzení ekonomického stavu úpadce a vlivu stíhaného jednání obviněného na situaci neuspokojených věřitelů pak bylo snížení výše způsobené škody ve prospěch obviněného na výsledných 2 380 293,53 Kč. Nejvyšší soud tak neshledal důvod pro to, aby bylo uloženo vypracování nového znaleckého posudku, neboť nelze očekávat, že by dospěl k jiným závěrům než stávající znalecký posudek Ing. Ivana Bohunovského. Za vadný nelze považovat ani obviněným vytýkaný postup znalce, pokud při technickém zpracování podkladů, jež mu byly poskytnuty v elektronické podobě, spolupracoval se svou dcerou. Podle nezpochybnitelného vyjádření Ing. Ivana Bohunovského mu pouze pomohla převést data do formátu akceptovaného jím používaným počítačovým programem, ve kterém je pak následně mohl zpracovat. V rámci zpracování účetních podkladů dcera znalce nijak nezasahovala do vlastní znalecké činnosti svého otce, tudíž za odbornou stránku znaleckého posudku je tedy zodpovědný pouze Ing. Ivan Bohunovský. Ani sám dovolatel nevznesl žádné konkrétní skutečnosti, jež by nasvědčovaly o jakémkoli ovlivnění znaleckých názorů zpracovatele posudku, spíše zneužívá informaci o pomoci příslušnice rodiny znalce ke zpochybnění jeho zjištění, ovšem bez reálného podkladu. Soudy obou stupňů proto postupovaly naprosto správně, pokud těmto výhradám obviněného nepřikládaly žádnou váhu.
Pokud jde o tvrzení obviněného, že pohledávky některých věřitelů byly uspokojeny v celé výši v rámci exekuce, tudíž on sám nemohl žádným způsobem takový postup ovlivnit, Nejvyšší soud je musí odmítnout. Jak již bylo zmíněno výše, obviněný v dovolání k této výhradě neuvedl žádné konkrétní okolnosti, například označení věřitele, jenž měl být takto uspokojen či případné údaje o realizované exekuci. Jedinou zmínku o uskutečněném výkonu rozhodnutí bylo možné dohledat na č. l. 2095 trestního spisu, kde je založena faktura ze dne 9. 9. 2010 za prodej motorového vozidla z majetku JORDAN Group spol. s. r. o., vystavená Finančním úřadem v Šumperku odběrateli L. M. v rámci „prodeje v exekuční řízení“. Na námitky vztahující se mj. k této listině však znalec reagoval u hlavního líčení konaného dne 6. 1. 2015 (srov. protokol o hlavním líčení založený na č. l. 2099 trestního spisu), navíc jmenovaný věřitel není zařazen do seznamu zvýhodněných ani poškozených věřitelů označených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Jak již tedy bylo uvedeno, námitky obviněného byly formulovány v toliko obecné rovině a směřují v podstatě proti postupu znalce při vypracovávání znaleckého posudku a proti jeho odborným závěrům. Lze zopakovat, že na konkrétně specifikované výhrady znalec reagoval a relevantní připomínky obviněného do svého posudku zapracoval. V odpovědích na zadané otázky se znalec vypořádal i s uplatněnými výhradami obviněného a vyhodnotil je v jeho prospěch včetně výše způsobené škody.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. e) tr. řádu, který slouží k nápravě vad spočívajících v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání je pak taxativně definována v ustanovení §11 odst. l písm. a) až j) tr. řádu, pro které trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Další důvody nepřípustnosti trestního stíhání jsou stanoveny v §11a tr. řádu.
Obviněný však k tomuto důvodu neuvedl vůbec žádnou argumentaci, lze tedy důvodně předpokládat, že jej ve svém podání označil pouze omylem.
Nejvyšší soud tak neshledal dovolání obviněného P. P. důvodným. Části jeho námitek sice lze s jistou tolerancí přiznat určitou hmotněprávní povahu, avšak uplatněné výhrady neměly žádné opodstatnění, jak je stručně vyloženo výše. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 5. 2016
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu