ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.689.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 689/2016-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2016 o dovolání, které podal obviněný J. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 2 To 105/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 2/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2015, sp. zn. 49 T 2/2015, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 3 tr. zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněnému byla dále uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., ve výši 872 000 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla jmenovaná obchodní společnost odkázána podle §229 odst. 2 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedeného trestného činu se měl obviněný dopustit ve stručnosti tím, že v období od 30. 9. 2008 do 4. 10. 2011, na různých místech v O. , jednak jako jeden ze dvou společníků a jednatelů obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., se sídlem Závodní 93/1219, Ostrava Zábřeh, IČ: 267 90 181, s předmětem podnikání montáž, opravy a rekonstrukce chladících zařízení a tepelných čerpadel, jednak jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti EFRIG, s. r. o., nyní se sídlem Pod Školou 1920, Šenov, IČ: 278 57 301, s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, přičemž vlastní podnikatelská činnost této obchodní společnosti spočívala výhradně v prodeji, montážích, opravách a rekonstrukcích chladících a klimatizačních zařízení, za situace, kdy v obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., v průběhu jejího podnikání došlo k neshodám mezi oběma společníky, a to mezi obviněným J. K. a J. M. , se záměrem zajistit pokračování vlastní dosavadní podnikatelské činnosti založil dne 3. 9. 2008 obchodní společnost EFRIG, s. r. o., a na úkor dosavadních dlouhodobých obchodních vztahů obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., s jejími stálými odběrateli, a to obchodními společnostmi ArcelorMittal Ostrava, a. s., Dalkia Česká republika, a. s., EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s., VÍTKOVICE MECHANIKA, a. s., Vítkovické slévárny, spol. s. r. o., ŽDB GROUP, a. s., „vklínil“ do nich svou obchodní společnost EFRIG, s. r. o., kterou nahradil tyto obchodně dodavatelské vztahy na montáž, opravy, rekonstrukce chladících a klimatizačních zařízení, k čemuž pro výkon prací navíc převedl z obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., část pracovníků do obchodní společnosti EFRIG, s. r. o., a s jmenovanými původními odběrateli obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., uzavíral nové smlouvy přičemž takovým jednáním získal na úkor obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., pro svou obchodní společnost EFRIG, s. r. o., jednak výhodu spočívající v okamžitém zapojení své nově založené obchodní společnosti do podnikání, jakož i prospěch ve výši 872 000 Kč.
Proti tomuto rozsudku si obviněný podal odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 2 To 105/2015, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný dovoláním prostřednictvím svého obhájce Mgr. Lukáše Niedoby. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [v dovolání obviněný zjevně nesprávně uvedl jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu].
Nesprávné právní posouzení mělo podle obviněného spočívat v tom, že nebyl naplněn jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 3 tr. zákoníku, a to jednání na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků, přičemž za jednání na úkor je považováno vyvolání škodlivého následku, tedy vznik škody. Obviněný však vyjádřil přesvědčení, že poškozeným mohl být nanejvýše on, jako jeden ze dvou společníků EKOFRIG Comp., s. r. o. Druhý společník J. M. nemůže být za poškozeného považován, neboť on sám společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., dlouhodobě škodil a jednal na její úkor. Dále obviněný popsal vztahy mezi oběma společníky jmenované obchodní společnosti a jejich následné spory trvající již cca od roku 2007. Poukázal na to, že jako jeden ze dvou společníků s obchodním podílem 50 % neměl efektivní právní nástroj, jak zabránit druhému společníkovi J. M. ve „vysávání“ firmy, přičemž zároveň potřeboval pokračovat v podnikání k zajištění obživy sebe a své rodiny.
Zdůraznil také, že pojem „vklínit se“ jehož použil soud prvního stupně v tzv. skutkové větě svého rozsudku, není právním řádem nijak definován a není tak jasné, jaké jednání bylo tímto pojmem označeno. Nebylo prokázáno, jakých informací měl obviněný ve vztahu k jednotlivým obchodním partnerům zneužít, aby dosáhl uzavření nových závazkových vztahů. Obviněný taktéž odmítl, že by obchodní partnery obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., jakkoli nutil k uzavření smluvních vztahů s nově založenou obchodní společností EFRIG, s. r. o.
Vzhledem ke všemu výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 2 To 105/2015, a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněného J. K. se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorová Nedbálková. Nejprve připomněla výklad skutkové podstaty trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku i učiněná skutková zjištění, jež podle ní potvrzují správnost soudy použité právní kvalifikace. Zdůraznila, že se jedná o typický případ tzv. „self tradingu“, tedy obchodování ve svůj prospěch v souvislosti se zneužíváním postavení ve dvou nebo více ekonomických subjektech, a že v důsledku popsaného konfliktu mezi společníky a následného jednání obviněného doposud prosperující obchodní společnost EKOFRIG Comp., s. r. o., musela ukončit činnost a vstoupila do likvidace.
K námitce dovolatele, jíž zpochybnil způsobení škody obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., státní zástupkyně připomněla, že není možné společníka obchodní společnosti ztotožňovat s obchodní společností jako právnickou osobou coby poškozeným v trestním řízení. Naopak je třeba respektovat obecné pojetí majetkové samostatnosti obchodních společností jako subjektů práva odlišných od jejích společníků, obviněný tak nemohl být sám poškozenou osobou. Námitky obviněného v tomto směru proto označila za nedůvodné.
I přes obviněným namítané výjimečné okolnosti případu, kdy měl být de facto donucen jednáním druhého společníka k založení jiné obchodní společnosti, je třeba podle státní zástupkyně na konání obviněného nutné nazírat jako na trestné. Navíc zdůraznila tendenčnost některých tvrzení obviněného, například z dokazování vyplynulo, že druhý společník J. M. se na fungování obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., do jisté míry také podílel. Závěrem státní zástupkyně dodala, že nekorektní vztahy mezi společníky, kteří nejsou schopni si vypořádat vzájemná práva, povinnosti a další věci související s podnikáním, nemohou být důvodem pro liberálnější náhled na jednání obviněného. Nejvyššímu soudu proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby dovolání obviněného odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje zákonné náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci.
Svůj mimořádný opravný prostředek opřel obviněný o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tento důvod tedy směřuje k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. Jeho prostřednictvím je tak možné namítat, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. O jiné nesprávné hmotněprávní posouzení jde tam, kde soudy posoudily určitou skutkovou okolnost podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudu, není možné se dožadovat změny skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud je při projednání dovolání zásadně vázán skutkovým stavem, který se stal podkladem pro napadené rozhodnutí, a je vyjádřen ve výroku o vině. Otázka rozsahu dokazování i způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů soudy tak nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Jedná se o procesní postup soudů upravený v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 a násl. tr. řádu. Přestože některé procesní vady lze napravovat v rámci dovolacího řízení, nespadají sem otázky rozsahu a hodnocení dokazování. Navíc uvedené procesní pochybení musí být dovolatelem vytýkáno prostřednictvím jiných důvodů dovolání [např. §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], nikoli důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Argumentace obviněného, kterou se snažil podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, však fakticky nesměřovala proti hmotněprávním vadám napadených rozhodnutí. Přestože se některé uplatněné námitky formálně dotýkají otázek spadajících do oblasti hmotného práva, je při zkoumání jejich obsahu zjevné, že obviněný ve skutečnosti napadá proces hodnocení důkazů soudy obou stupňů a především nesouhlasí se skutkovým zjištěním, na němž soudy založily jeho trestní odpovědnost za trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 3 tr. zákoníku. Ve svých námitkách se obviněný sice snaží zpochybnit naplnění znaků této skutkové podstaty spočívajících v uzavření smlouvy „na úkor“ a způsobení značné škody (použití kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu však předpokládá „získání značného prospěchu“ pro sebe či jiného nikoli způsobení škody), ale prezentované pochybnosti dovolatele o jejich naplnění mají svůj původ v zásadně odlišném hodnotícím procesu výsledků dokazování a skutkovým zjištěným, které se staly podkladem pro odsuzující výrok o vině.
K obsahu dovolacích námitek obviněného je navíc nutné upozornit na to, že se fakticky jedná o opakování těch výhrad, které byly součástí jeho obhajoby od počátku trestního řízení, a učinil je též součástí svého řádného opravného prostředku. Vrchní soud v Olomouci se s nimi v napadeném rozhodnutí naprosto dostatečným, logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal, přičemž obviněný se nijak nepokusil změnit argumenty pro svůj nesouhlas s odsouzením, a v rámci formulace dovolacích námitek nepředložil žádnou jinou okolnost, jež by mohla zpochybnit důvody, pro něž odvolací soud jeho odvolání zamítl jako nedůvodné. Dovolání, v němž obviněný opakuje výhrady, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
Zcela bezpředmětné je tvrzení o absenci zákonného znaku „uzavření smlouvy na úkor obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o. Obviněný ji totiž dovodil ze skutečnosti, že on sám byl jedním ze dvou společníků této obchodní společnosti, tudíž případným „úkorem“ by podle jeho přesvědčení musel být poškozen také on sám. Tento vyslovený názor však zcela pomíjí zásadu tzv. oddělenosti majetku obchodních společností od majetku jejich společníků. Charakteristickým znakem právnických osob, tedy také společnosti s ručením omezením, je právě jejich majetková samostatnost [v době spáchání činu ve smyslu ustanovení §56 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obchodní zákoník“), nyní podle §1 odst. 2 a 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o obchodních korporacích“)]. V důsledku přísného oddělení majetku společníka a obchodní společnosti, a to i v případech, kdy jde o jediného společníka ve smyslu §132 odst. 1 obchodního zákoníku (nově podle §191 odst. 1 zákona o obchodních korporacích), nelze ztotožňovat majetek obou těchto zcela samostatných subjektů, tj. fyzické osoby - společníka na jedné straně a společnosti s ručením omezeným jako právnické osoby na straně druhé. Majetková práva společníků spočívají zpravidla v podílu na přímém zisku, případně v hodnotě obchodního podílu obchodní společnosti při jeho převodu, resp. vypořádání. Totéž platí také pro akciovou společnost pro vztahy dokonce jediného, resp. stoprocentního akcionáře k akciím. Majetky obou těchto subjektů jsou si vzájemně cizí, není proto vyloučeno spáchání trestného činu zpronevěry fyzickou osobou, která je společníkem, ke škodě obchodní společnosti, v níž je např. i jediným společníkem. Za závazky společnosti s ručením omezeným společníci neručí, nebo ručí jen omezeně, nemohou tak být přímo poškozenými osobami v případě trestné činnosti páchané na majetku společnosti. Jinými slovy, pokud je způsobena škoda na majetku právnické osoby, není takovým činem současně poškozen majetek fyzické osoby, která je společníkem nebo akcionářem poškozené společnosti (srov. především usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 15 Tdo 294/2009, publikované pod č. 41/2010 Sb. rozh. tr., dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 18/2006 a č. 26/2007 Sb. rozh. tr.).
Pokud dále obviněný vytýká v rámci dovolání použití termínu „vklínit se“ v rámci tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s tím, že nejde o žádný právní pojem, je možné ještě nad rámec vyjádření odvolacího soudu doplnit, že v popisu skutkových okolností výroku o vině by naopak neměly být obsaženy zákonné pojmy, jimiž jsou charakterizovány jednotlivé znaky konkrétní skutkové podstaty zahrnuté v trestním zákoně. Podle §120 odst. 3 tr. řádu je kromě jiného ve skutkové větě nutné uvést takové skutečnosti, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. Skutkové okolnosti ve výroku o vině musí představovat úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti významné pro použití příslušné právní kvalifikace. Jeho jednotlivé části tak musí odpovídat příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž je pachatel uznán vinným. Citace těchto zákonných znaků je pak obsažena v právní větě výroku o vině, přičemž tzv. skutková i právní věta musí být v souladu (srov. např. rozhodnutí č. 43/1994-I. Sb. rozh. tr. a č. 41/2002-I. Sb. rozh. tr.) Přestože se tedy pojem „vklínit se“ běžně neužívá v obecné řeči, v daném případě obsahově odpovídá smyslu zjištěného jednání, za něž byl obviněný postižen. V rámci svých nových podnikatelských aktivit fakticky převzal obchodní vztahy s odběrateli a zákazníky, kteří původně uzavírali smlouvy s poškozenou obchodní společností EKOFRIG Comp, s. r. o., již na straně dodavatele nahradil nově založenou obchodní společností EFRIG, s. r. o. Nakonec i v samotném popisu skutku je uvedená „záměna“ jedné ze smluvních stran v dodavatelsko odběratelských vztazích jmenovaných subjektů zřetelně vyjádřena právě slovem „nahradil“. Soud prvního stupně sice v popisu skutku výroku o vině nadbytečně ponechal obviněným vytýkaný pojem „vklínil“ shodně s obžalobou, avšak nejedná se o žádnou vadu, či nesprávnost, jež by mohla znamenat takovou neurčitost, že by jej bylo možné zaměnit s jiným skutkem, a již vůbec nejde o vadu, která by mohl mít vliv na samotné právní posouzení skutku.
Dále je třeba odmítnout jako zcela nepatřičnou výtku dovolatele týkající se (ne)prokázání jím zneužité informace ve vztahu k jednotlivým obchodním partnerům poškozené obchodní společnosti. Dovolatel, resp. jeho obhájce zjevně přehlédl, že zjištěný skutek byl kvalifikován jako trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 3 tr. zákoníku. Nejedná se proto o první ze dvou základních skutkových podstat, které ustanovení §255 tr. zákoníku obsahuje, která postihuje pachatele, který „v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch neoprávněně užije informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou získal při výkonu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku, a uskuteční nebo dá podnět k uskutečnění smlouvy nebo operace na regulovaném trhu s investičními nástroji nebo na organizovaném trhu se zbožím“ (srov. §255 odst. 1 tr. zákoníku). Odstavec 2 téhož ustanovení totiž míří na případy tzv. selftradingu, tj. obchodování ve svůj prospěch, v jehož rámci není třeba zneužití jakýchkoli informací souvisejících s jeho povoláním, funkcí zaměstnání či postavením v určitém subjektu v rámci obchodního styku. Jednou z podmínek trestnosti pachatele tohoto činu je pouze jeho účast na podnikání dvou nebo více subjektů se stejným nebo podobným předmětem činnosti a uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů či podniků. K tomuto protiprávnímu jednání tudíž není významné, zda pachatel v jeho rámci využije dosud neveřejnou informaci. Tato základní skutková podstata chrání zájem na zajištění rovnosti podnikajících subjektů na trhu a souvisí s tzv. zákazem konkurence, byť nemusí dojít výslovně k jeho porušení ve smyslu obchodního práva, neboť nejde o tzv. blanketní skutkovou podstatu (viz zejména §65 obchodního zákoníku, nyní obecně §432 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a ve vztahu ke společnosti s ručením omezeným ustanovení §199 zákona o obchodních korporacích). Výhrady obviněného, že v projednávané věci nebylo zkoumáno a prokázáno, jakých informací měl zneužít, jsou tudíž zcela mimo rámec dovolání.
Závěrem se lze vyjádřit ke zbývající dovolací argumentaci obviněného, prostřednictvím které poukazoval na déletrvající kontroverzní vztahy s druhým společníkem J. M. , kdy podle svého mínění neměl žádný efektivní právní nástroj k řešení jejich vzájemných neshod v rámci společného podnikání. Na tuto námitku reagoval již Vrchní soud v Olomouci na straně 16 svého usnesení, když konstatoval, že si je vědom možných problémů při využití právních nástrojů k řešení rozporů mezi dvěma rovnocennými společníky společnosti s ručením omezeným, na druhou stranu však odmítl protiprávní „silové“ řešení zvolené obviněným.
K této obecné úvaze, s jejímž smyslem se lze ztotožnit, Nejvyšší soud na doplnění zdůrazňuje, že byť je v praxi jistě složité překonávat nesoulad se způsobem společného podnikání mezi jednotlivými účastníky, avšak obviněný soudy zjištěným jednáním překročil zákonné meze, k jejichž ochraně směřuje právě ustanovení §255 trestního zákoníku (objekt tohoto trestného činu). Za situace, kdy podle slov dovolatele nedošlo k dohodě o převodu obchodního podílu druhého společníka (z důvodu požadavku na vyšší cenu), v rozhodné době účinný obchodní zákoník umožňoval i jiné formy ukončení společného podnikání. Obviněný J. K. mohl např. využít institutu zrušení účasti společníka na společnosti soudem na základě žádosti společníka podle §148 odst. 1 obchodního zákoníku, či vyloučení společníka soudem na základě žádosti podané společností podle §149 obchodního zákoníku. Nelze rovněž zcela vyloučit i možnost ukončení jeho účasti jako společníka dohodou podle §149a obchodního zákoníku či prodej svého obchodního podílu druhému společníkovi J. M. či jiné třetí osobě. Obviněný však nepostupoval naznačeným způsobem a poté, co neuspěl se svou nabídkou na odkoupení obchodního podílu J. M. , rozhodl se při zachování své účasti na podnikání v rámci obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., založit novou obchodní společnost EFRIG, s. r. o., se stejným předmětem činnosti, jménem této nové společnosti vstoupil do obchodních vztahů první ze jmenovaných obchodních společností a fakticky převzal její obchodní kontakty, s nimiž pokračoval ve stejném druhu podnikání (prodej, montáž, opravy a rekonstrukce chladicích a klimatizačních zařízení), avšak již výlučně ve svůj prospěch, resp. ve prospěch subjektu, v němž byl jediným společníkem. Tím fakticky „odňal“ dosavadní zákazníky obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o., která logicky utrpěla ztrátu na trhu s poskytováním tohoto druhu výroby a s ní souvisejících služeb. Důsledkem protiprávního jednání obviněného tak muselo dojít k vyvolání ekonomických potíží a k ohrožení samotné existence obchodní společnosti EKOFRIG Comp., s. r. o. Obviněným uzavřené obchodní smlouvy (jak jsou vyjmenovány ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku) jménem nové obchodní společnosti EFRIG, s. r. o., z nichž vyplynul pro tento subjekt podnikatelský zisk, tak vyvolaly úkor původní obchodní společnosti, která byla do té doby poskytovatelem služeb vyjmenovaných obchodních partnerů.
Nejvyšší soud tudíž nemá žádné pochybnosti o správnosti právní kvalifikace zjištěného jednání, jímž byl obviněný J. K. uznán vinným, a vzhledem k tomu, že jeho konkrétní výhrady svým obsahem nesměřovaly proti vlastnímu hmotněprávnímu posouzení skutku, nýbrž vytýkaly způsob hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, bylo jeho dovolání odmítnuto podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil Nejvyšší soud své rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu