ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.885.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 885/2015-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2016 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných prof. Ing. V. K. , CSc., a Ing. J. N. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 55 To 137/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 57/2011, takto:
Podle §265j tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce z a m í t á .
Odůvodnění:
Obvinění prof. Ing. V. K. , CSc., a Ing. J. N. byli rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 2. 2014, sp. zn. 4 T 57/2011, podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby pro skutek, v němž obžaloba státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. 2 ZT 353/2010, spatřovala trestný čin pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), který měli obvinění spáchat ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Skutek, pro nějž byla na obviněné podána obžaloba, spočíval v tom, že obviněný prof. Ing. V. K. , CSc., jako rektor – „statutární zástupce“ Technické univerzity v L. (dále též ve zkratce „TUL“), IČ: 46747885, která byla zadavatelem veřejné zakázky „MS 2009 – Úprava ubytovacích kapacit na kolejích TUL v L. –H. – dodatečné práce“, vypsané dne 20. 8. 2007, zadavatelem evidované pod č. j. CC/JŘBU/TUL2/07 a označené v Informačním systému veřejných zakázek – IS VZ US evidenčním číslem veřejné zakázky ......., v informačním systému ISPROFIN je tato zakázka evidována pod číslem ........, a obviněný Ing. J. N. jako jednatel obchodní společnosti INVESTING CZ, spol. s. r. o., IČ: 25036751 (dále jen „společnost Investing“), zmocněné na základě mandátní smlouvy ze srpna 2005 (uzavřené mezi TUL a společností Investing) mimo jiné také ke komplexnímu zajištění výběrového řízení na zhotovitele stavby v souladu se zákonem, tedy pořadatel veřejné soutěže,
v rozporu zejména s ustanovením §21 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „ZoVZ“), podle něhož zadavatel může pro zadání veřejné zakázky použít otevřené řízení nebo užší řízení a za podmínek stanovených v §22 a §23 ZoVZ rovněž jednací řízení s uveřejněním nebo jednací řízení bez uveřejnění, po předchozí vzájemné dohodě uskutečněné v přesně nezjištěné době od února 2007 obviněný prof. Ing. V. K. , CSc., na základě podkladů připravených a předložených mu obviněným Ing. J. N. vypsal v L. dne 20. 8. 2007 ve smyslu §23 odst. 7 písm. a) ZoVZ jednací řízení bez uveřejnění (dále ve zkratce „JŘBU“) pro zadání veřejné zakázky „MS 2009 – Úprava ubytovacích kapacit na kolejích TUL v L.-H. – dodatečné práce“, přičemž oba si byli z předchozích jednání a svých zkušeností vědomi, že zákonné podmínky pro použití tohoto typu zadávacího řízení s jediným uchazečem nejsou splněny, neboť předmětem celé zakázky v objemu 43 868 513 Kč nejsou stavební práce ani služby, ale zejména dodávka volného nábytku v hodnotě 25 255 742 Kč, kterou je nutno v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadat jako nadlimitní veřejnou zakázku na dodávky prostřednictvím zadávacího řízení s možností účasti dalších uchazečů,
na základě takto vypsaného JŘBU obviněný Ing. J. N. zorganizoval tuto veřejnou soutěž, v níž oslovil jediného uchazeče o zakázku, a to obchodní společnost SYNER, s. r. o., se sídlem Rumunská č. 655/9, Liberec, IČ: 48292516 (dále jen „společnost Syner“), následně dne 1. 10. 2007 rozhodl obviněný prof. Ing. V. K. , CSc., o výběru tohoto jediného osloveného uchazeče a dne 22. 10. 2007 uzavřel v L. za zadavatele – TUL dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo č. ... (dále též ve zkratce „SoD“) ze dne 30. 10. 2006 na stavební práce v celkovém objemu 43 868 513 Kč, jehož součástí byla i dodávka volného nábytku v blocích kolejí A – F v celkové hodnotě 25 255 742 Kč,
tímto svým jednáním úmyslně vyloučili ostatní možné soutěžitele, v důsledku čehož jediná oslovená společnost Syner uskutečnila zakázku v hodnotě 24 283 805 Kč na dodání volného nábytku a získala tak prospěch ve výši 2 984 026 Kč,
a současně obvinění postupovali tak, aby se poskytovatel dotace, tj. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále též ve zkratce „MŠMT“) o tomto jednání nedozvěděl, když věděli z jednání na MŠMT a z dalších podmínek stanovených poskytovatelem dotace, že uvedeným jednáním porušují i podmínky stanovené poskytovatelem dotace, upravené vyhláškou Ministerstva financí č. 40/2001 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku, podle kterých byli povinni zejména vybrat zhotovitele způsobem odsouhlaseným MŠMT a před uzavřením uvedeného dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo měli předložit nabídku vybraného zhotovitele k posouzení MŠMT, což úmyslně neučinili, když i obviněný Ing. J. N. jednal na podkladě plné moci za TUL na MŠMT, obvinění přitom aktivně zatajovali před MŠMT, že zakázku již zadali společnosti Syner, a obviněný Ing. J. N. dne 12. 11. 2007 zaslal MŠMT žádost obviněného prof. Ing. V. K. , CSc., o vydání souhlasu se zadáním zakázky na dodávku nábytku formou jednacího řízení bez uveřejnění, které však ve skutečnosti již bylo ukončeno dne 1. 10. 2007, ačkoli v žádosti je klamavě předstíráno, že předmětné výběrové řízení by mělo být v budoucnu ukončeno do 20. 11. 2007, čímž obvinění docílili mimo jiné toho, že MŠMT nemělo možnost zajistit svou účast v hodnotící komisi JŘBU,
dále obvinění také před MŠMT předstírali, že předmětný dodatek k SoD nebyl dosud uzavřen, když obviněný prof. Ing. V. K. , CSc., písemností ze dne 28. 11. 2007, připravenou obviněným Ing. J. N. , žádal MŠMT o vydání rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na uvedené zakázce, k této žádosti přitom předložil návrh dodatku k SoD, přestože podle podmínek MŠMT bylo možné uzavřít tento dodatek k SoD až po vydání rozhodnutí o účasti státního rozpočtu, ve skutečnosti však byl uvedený dodatek k SoD uzavřen již dne 22. 10. 2007.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci v neprospěch obou obviněných odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 55 To 137/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší státní zástupce podal proti citovanému usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru dovolatele soudy nižších stupňů řádně neposoudily materiální znak trestného činu, jehož spáchání bylo obviněným kladeno za vinu. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce vytkl, že se soudy nadbytečně zabývaly použitím ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku, které v dané trestní věci nepřicházelo v úvahu. Navíc obvinění byli stíhaní za trestný čin, jímž naplnili zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., která vykazuje zvýšenou typovou nebezpečnost činu pro společnost a pojmově vylučuje závěr o jejím jen nepatrném stupni, přičemž opatřený značný prospěch přesáhl šestinásobek jeho dolní hranice. Případné polehčující okolnosti pak měly soudy nižších stupňů podle dovolatele zvážit toliko ve výroku o trestu. Závěrem svého dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za splnění podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 55 To 137/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 2. 2014, sp. zn. 4 T 57/2011, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu a aby dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal věc Okresnímu soudu v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný prof. Ing. V. K. , CSc., prostřednictvím svého obhájce podáním ze dne 18. 6. 2015. Obviněný především uvedl, že postup soudů nižších stupňů byl správný a jejich závěry byly řádně odůvodněny. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný Ing. J. N. se vyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce prostřednictvím svého obhájce podáním ze dne 15. 7. 2015. Podle názoru tohoto obviněného posuzovaný skutek nenaplnil zákonné znaky žalovaného trestného činu, takže obviněný považuje rozhodnutí soudů obou nižších stupňů za správná. Pokud jde o materiální stránku trestného činu, pro který byla podána obžaloba, obviněný má za to, že ji daným činem nenaplnil a že není vyloučeno dospět k tomuto závěru ani u trestného činu, jímž byly formálně naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty. Dále se obviněný vyjádřil k formálním znakům uvedeným ve skutkové podstatě posuzovaného trestného činu, přičemž konstatoval, že nikoli všechny druhy zadávacího řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek mají povahu „veřejné soutěže“ a poukázal též na význam tohoto pojmu a jeho výklad. Obviněný podrobně rozebral trestnost činu i z hlediska časové působnosti trestních zákonů, přičemž vzhledem k jazykovým rozdílům mezi pojmy „zjednat“ a „sjednat“, které zákonodárce použil ve skutkových podstatách v ustanoveních §128a odst. 1 tr. zák. a §256 odst. 1 tr. zákoníku, nemohl být spáchaný skutek trestným činem. Závěrem svého vyjádření proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Námitky nejvyššího státního zástupce obsažené v jeho dovolání v zásadě odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to pokud dovolatel vytkl soudům nižších stupňů nesprávné právní posouzení skutku spáchaného obviněnými ohledně závěru, že nebyla naplněna materiální stránka trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Uvedené námitky však nejsou důvodné.
Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné především zdůraznit, že soudy nižších stupňů se velmi pečlivě a podrobně zabývaly všemi skutečnostmi a argumenty, které tvoří podstatu odůvodnění dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v této trestní věci. Rozhodně tedy nelze souhlasit s námitkou dovolatele o tom, že by snad soudy „toliko kusým a nepřesvědčivým způsobem poukázaly na některé okolnosti, za nichž byl čin spáchán …“. Naopak v napadeném usnesení odvolacího soudu i v jemu předcházejícím zprošťujícím rozsudku soudu prvního stupně soudy zcela správně přihlédly k souhrnu všech významných okolností spáchaného skutku, které odůvodňují závěr, že rozhodně nejde o nějaký typický případ trestného činu spáchaného v souvislosti se zadáním a uskutečněním veřejné zakázky. Odvolací soud pak správně reagoval i na odvolací námitku státní zástupkyně stran názoru, podle něhož by snad bylo možné připustit porušení zákona v případě dostatečně odůvodněného tlaku na termín splnění díla. Nejvyšší soud proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů obou nižších stupňů a nepovažuje za nutné opakovat jejich argumenty, s nimiž se ztotožnil, pokud jde o právní závěr, že posuzovaným skutkem nebyla naplněna materiální stránka trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., pro který byla na oba obviněné podána obžaloba.
K uvedenému je třeba připomenout, že podle §3 odst. 2 tr. zák. čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost byl nepatrný, nebyl trestným činem, i když jinak vykazoval znaky trestného činu. Citované ustanovení vyjadřovalo tzv. materiální pojetí trestného činu a uplatnilo se tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhl stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, pokud tedy spáchaný skutek neodpovídal ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty. To platilo zejména v případech, v nichž byly zjištěny některé výjimečné okolnosti odůvodňující závěr o nanejvýš jen nepatrném (resp. u mladistvého pachatele malém) stupni nebezpečnosti takového činu pro společnost. Přitom, jak vyplývá i z tehdejší respektované literatury (viz např. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 30 a 31), zmíněná dolní hranice stupně nebezpečnosti činu pro společnost platila pro všechny trestné činy od typově nejlehčích až po nejtěžší (a to včetně např. trestného činu vraždy), protože jednotlivé prvky trestného činu, které vytvářely nebo ovlivňovaly konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, bylo zásadně možné odstupňovat až do té míry, že tento stupeň nemusel překročit hranice nepatrnosti. Ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. pak nebylo bez významu ani u těch trestných činů, které měly ve skutkové podstatě uvedeny znaky nebo výrazy vyjadřující vyšší typový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, a to i takové, jejichž naplněním bylo podmíněno použití vyšší trestní sazby. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost byl totiž určován celou řadou různých faktorů (viz demonstrativní výčet v §3 odst. 4 tr. zák.), které mohly mít zcela odlišný až protichůdný význam, takže např. vyšší závažnost nebo rozsah způsobeného následku, jako okolnosti zvyšující stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, mohly být vyváženy jinými skutečnostmi, s přihlédnutím k nimž byl celkový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost velmi nízký, např. z důvodů nepatrné míry zavinění pachatele či velmi výrazného spoluzavinění jiných osob.
Proto ani skutečnost, na kterou v dovolání poukázal nejvyšší státní zástupce, tedy že obvinění měli naplnit obě okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §128a odst. 2 tr. zák., sama o sobě nevylučuje závěr o jen nepatrném stupni posuzovaného činu pro společnost, tj. o chybějící materiální stránce trestného činu. Jednak i naplnění okolností charakterizujících znaky tzv. kvalifikované skutkové podstaty, které odůvodňovaly použití vyšší trestní sazby, se posuzovalo materiálně ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Soud k nim totiž mohl přihlédnout pouze tehdy, když tyto okolnosti podstatně zvyšovaly stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, takže nestačilo jen jejich formální naplnění. Navíc je sporné, zda vůbec a případně v jakém rozsahu by soudy nižších stupňů mohly dospět k závěru o formálním naplnění obou zmíněných okolností kvalifikované skutkové podstaty. Obvinění sice byli stíhání za spáchání činu v postavení vyhlašovatele nebo pořadatele veřejné soutěže [§128a odst. 2 písm. a) tr. zák.], ovšem v daném případě nebyla vyhlášena ani se nekonala veřejná soutěž v tomto smyslu (viz k uvedenému pojmu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, publikované pod č. T 1208. v sešitě 57 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2009), což ostatně bylo obviněným kladeno za vinu, protože podle obžaloby vypsali jednací řízení bez uveřejnění a oslovili jen jediného uchazeče o zakázku, tj. obchodní společnost SYNER, s. r. o. Pokud jde o výši prospěchu [§128a odst. 2 písm. b) tr. zák.], pak podle skutkového závěru soudu prvního stupně (viz s. 25 jeho rozsudku), který nelze v dovolacím řízení zpochybňovat, jeho výše měla dosáhnout částky 1 314 820 Kč, nikoli tedy výše 2 984 026 Kč, jak tvrdila obžaloba. Proto nebylo možné akceptovat ani dovolací námitku nejvyššího státního zástupce, že „požadovaný znak značného prospěchu obvinění přesáhli šestinásobně“.
Podle názoru Nejvyššího soudu jsou rozhodné skutkové okolnosti ve věci obviněných prof. Ing. V. K. , CSc., a Ing. J. N. natolik výjimečné a mimořádné povahy, že použití prostředků trestního práva zde nebylo nutné. Obvinění totiž jednali za situace, kdy příslušná veřejná zakázka na rekonstrukci ubytovacích kapacit TUL již byla uskutečňována na základě řádně uzavřené smlouvy o dílo, přičemž teprve v jejím průběhu zjistili, že nikoli jejich vinou nebyla zajištěna nezbytná dodávka značné části nábytku do rekonstruovaných ubytovacích prostor, což si vyžádalo zvýšení nákladů na provedení předmětného díla. Uvedená veřejná zakázka přímo souvisela se zajištěním sportovní akce mezinárodního významu a její řádný průběh byl i v zájmu České republiky, přičemž obvinění měli – i s ohledem na předcházející průběh rekonstrukčních prací a další okolnosti – jen značně omezené věcné a časové možnosti k takovému svému postupu, který by mohl být zcela v souladu s příslušnými mimotrestními právními normami a současně by neohrožoval uskutečnění shora uvedené sportovní akce. Za dané situace tedy není důvodu považovat spáchaný skutek za trestný čin, a to nejen vzhledem k nedostatku materiálního znaku, ale také proto, že na něj dopadá zásada subsidiarity trestní represe a použití trestního práva jako „ultima ratio“. Zjištěné výjimečné skutkové okolnosti svědčí ve svém souhrnu o tom, že čin obviněných nedosáhl ani dolní hranice nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud tudíž považuje námitky nejvyššího státního zástupce za nedůvodné. Tím ovšem nehodlá bagatelizovat či podceňovat nedostatky a pochybení, k nimž došlo v souvislosti s veřejnou zakázkou, které se týká tato trestní věc. Nicméně ani to neznamená, že každé porušení předpisů či pravidel v této věci bylo možno přičítat jen obviněným, protože Nejvyšší soud zde nemohl přehlédnout nezanedbatelný negativní podíl jiných osob (zejména obchodní společnosti SYNER, s. r. o., a některých osob z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy). Navíc ani při zadávání a realizaci veřejných zakázek, které je spojeno s vynakládáním značných finančních prostředků z veřejných rozpočtů, nelze bez dalšího uplatňovat trestní represi, ale je třeba respektovat subsidiární povahu trestního práva, jak již o tom byla zmínka výše.
Pokud jde o vyjádření obviněného Ing. J. N. k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce, vzhledem k obsahu tohoto dovolání, jehož důvody je Nejvyšší soud vázán (§265i odst. 3 tr. řádu), a ke způsobu rozhodnutí v této věci Nejvyšší soud považuje za nadbytečné zabývat se úvahami o časové působnosti trestních zákonů a otázkou naplnění některých formálních znaků žalovaného trestného činu, neboť nemají žádný vliv na výsledek dovolacího řízení. To platí též o terminologické odlišnosti skutkových podstat podle §128a odst. 1 tr. zák. a §256 odst. 1 tr. zákoníku (v původním znění) ohledně slovních spojení „zjednání výhody“ a „sjednání výhody“ a o důsledcích z toho vyvozovaných. Navíc sdělením Ministerstva vnitra ze dne 17. 9. 2015 o opravě tiskových chyb v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku, které bylo publikované v částce č. 98 na s. 2987 Sbírky zákonů, byla oznámena oprava v nadpisu i textu ustanovení §256 odst. 1 tr. zákoníku, kde místo nesprávných slov „sjednání“ a „sjedná“ mají být správná slova „zjednání“ a „zjedná“.
Ze všech shora konstatovaných důvodů tedy Nejvyšší soud považuje závěry vyjádřené v napadeném usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. 55 To 137/2014, a v jemu předcházejícím rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 2. 2014, sp. zn. 4 T 57/2011, jimiž byli obvinění zproštěni obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, za správné a odpovídající zákonu. Obvinění totiž posuzovaným skutkem nenaplnili zejména materiální stránku trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., protože vzhledem ke všem rozhodným okolnostem nebylo možné dovodit vyšší než nepatrný stupeň nebezpečnosti jimi spáchaného činu.
Nejvyšší státní zástupce uplatnil ve svém dovolání i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán některý jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce pak spatřoval v předcházejícím řízení naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž shledal, že námitky nejvyššího státního zástupce mu sice odpovídají, ale jsou nedůvodné. Nemohl být tedy dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejvyšší státní zástupce podal své dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 až 5 tr. řádu, jakož i řízení mu předcházejícího, pak podle §265j tr. řádu zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce, neboť není důvodné.
Za splnění podmínek podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu (tj. za souhlasu nejvyššího státního zástupce i obou obviněných) rozhodl Nejvyšší soud tímto způsobem o dovolání nejvyššího státního zástupce v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 1. 2016
JUDr. František P ú r y, Ph.D.
předseda senátu